látkou J. D. Schmeltz ve svém časopise Internationales Archiv für Ethnographie, 1896, IX. 5,. str. 208—209: „Bestrebungen zur Erhaltung und Neubelebung alter Volksbräuche, Trachten und Sitten." V Stockholmu Dr. Haze-lius v nádherném Norském museu a v Německu spolek „Verein für das Museum f. Deutsche]Volkstrachten" v Berlíně s úspěchem pokračují ve snaze vylíčené. Také Musea, Národní v Mnichově, Germánské v Norřmberce a vévodske museum v Brunšviku chovají krásné sbírky krojové. Známy jsou pěkné výjevy lidového života v Trocadéru v Paříži, jakož také v proslulém museu v Amsterodamu. V Erfurtě založeno je právě nové museum pro Durynské kroje. V Hessensku založen je zvláštní spolek, jenž se stará o udržení tamějších krojů lidových Ve Švýcarsku byla dne 14. března roku 1896 v Zürichu zvláštní národní krojová slavnost uspořádána (20 skupin ze všech krojů švýcarských). Záliba v kroji lidovém šíří se v Nizozemsku utěšeně, jak Schmeltz podrobně líčí. Byly vydány zvláštní publikace. Svoje stanovisko v této dosti choulostivé otázce, pokud se mohou vydařiti pokusyv podobné, objasnil jsem již poněkud v Č. Lidu V. str. 96. a ještě se vrátím v některém z příštích sešitů k této věci.

* Stínám kohouta při slavnostech národních je nyní úředně zakázáno. Týž zákaz také jinde byl vydán proti krutému obřadu stínati pro zábavu hlavy zvířatům. Viz studii Le jeu de l'animal décapité au pays Wallon, Extrait de Wallonia, Liége, kdež O. Colson, Aug. Deom a C. J. Schépers snesli právě zajímavé zprávy o těchto obřadech, při nichž bývá odsuzováno žertovně zvíře k smrti a pak rozsudek bývá vykonán (husa, kohout, kachna, páv, vepř, beran a pod.). Srv. o těchto a příbuzných obřadech L i p p e r t, Volksglaube und Volksbrauch, Berlin, 1882, 638, 656; A. Git-tée, Le Coq et la Poule, Kevue de Belgique, 1889; Mélusine, II. 380, 302-3; Jul. Lemoine, Le Folklore au pays "wallon, Gand, 1892; Questionnaire des enfantines et jeux et du blason popu-laire, Liége, 1891, č. 1316; Seidel, Spiele im Freien, Leipzig, 1885, str. 42; Do ex, Les jeux scolaires, vyd. Namur, 1894, str. 38, & 9—19. Colson uvozuje mimo tyto také Sušilo vy Moravské

písně, 1868, 719. Dovoluji si tu zároveň poukázati k svému článku „Přežitky starodávných obětních obřadů", Zíbrt, Listy z českých dějin kulturních, v Praze, 1891, 1. Stínání kohouta (str. 24—39), 2. Mlácení kačera (39-40), 3. Stínání beránka (40—43), 4. Shazování kozla (43—4f>), 5. Trhání hlavy husím, na provaze pověšeným (46—48).

* O původu vánočního stromku kolují mínění rozmanitá. Srv. č. Lid VI. str. 224. F. H. Krause (Globus LXX. 1896, č. 24, str. H38) zjistil, že nejstarší zmínka o tomto obyčeji datuje se z roku 1508. Kazatel Geiler z Kaiserbergu ve Strassburku téhož roku brojí proti pohanským prý obyčejům vánočním: „Etlich mit tantzen und springen, ander mit stechen, ander mit danreiss in die Stuben legen . . ." (Emeis, fol, 47. sp. 4.) Okolo r. 1600 již církev katolická nic nenamítá proti vánočním jedlovým stromkům. Jos. Geny vypravuje, jak byly na štědrý večer v Schlettstadtu máj e („Mey en" t. j. jedlové stromky) opatřeny jablky, cukrovím. Na Tři krále mládež přišla máje očesat. R. 1654 znova kazatel ve Strassburku vyzývá, aby tento obyčej vánoční („Lappalie") byl odstraněn. Teprve od minulého století rozšířil se obyčej všnde po Německu a odtud přešel i do sousedních zemí. V Elsasku pokládá se obyčej za „staroněmecký" (altdeutsch), protestantský zvyk. Před několika lety byl podán protest, že krajský direktor v Chateau-Salins v Lotrinsku ve svém obvodu snaží se zavésti vánoční stromek, ba nedávno pojmenovaly noviny (Schlett-stadter Zeitung, 4. srpna 1896) protestantismus názviskem, utvořeným podle vánočního stromku jedlového, — „Tannenbaumreligion" .

* „Dřevěná perioda" (Die Holz-zeit des lettischen Volkes) nazývá se dílo, jež chystá do tisku D r. A. B i e 1 e n-stein. Tedy k době kamenné, kovové — doba „dřevěná" ! Podivný název. Spisovatel chce jím naznačiti, jak posud na Litvě udrželo se dřevo při výrobě všelikého náčiní a nářadí, i taní, kde ostatní národové všude již nahradili materiál tento praktickými vynálezy moderními. Viz zprávu Bielensteinovu Globus 1897, č. 6 str. 100.

* Studie prof. Bed. V. Spiessa o staročeských povídkách a románech. Podepsanému bylo uloženo (viz