„Drobné klepy" v Hlasu 1862 předběžné oznámení: „Děvčata naše již slyšela, že se jim na masopust chystá tanec nový, jenž by důstojně nahradil všecky čtverylky, francouzské a salonní, všechny štyryeny, laňce, alliance a jiné společenské dosavadní tance. Komponistou byl chvalně známý taneční učitel p. K. Link. Použil dovedně nejpěknějších národních tanců k figuraci zcela původní. Hudbu uspořádal Ferd. Heller. Není pochybnosti, že „Beseda" brzy všude zdomácní." Podepsaný čerpal v knize „Jak se kdy v cechách tancovalo" (1895) mylný údaj z Linkový knížky. B. Čermák také poukazuje na omyl tento, jejž podepsaný tu opravuje podle Čermákových výkladů.

* R. Virchow o poměru lokálních museí k ústřednímu Národnímu museu píše v Zeitschrift für Ethnologie, Berlin, 1896, str. 211. Soudí, že mají důležitost a zasluhují podpory, ale prý dlužno především zřizovati Národní musea, v nich shromažďovati re-praesentanty všech epoch kulturních a činiti je takto přístupnými studiu těch, kdož nemají ani času ani peněz na nějaké objížďky po museích krajinských. Dosiovně: „Der schwierigste Punkt ist der . der Localmuseen, für welche Mr. Murray besonders plaidirt. Auch wir fördern sie, wo es irgend möglich ist, aber wir empfinden daneben doch die Kothwendigkeit, grosse National m u s e e n zu haben, in denen Re-praesentanten aller Culturepochen gesammelt, und auch für das Studium derjenigen, welche weder Zeit, noch Geld für immer neue Reisen haben, zugänglich gemacht werden."

* Význam dialektologického studia pro historické badání. Není potřeba šířiti slov o tom, že nynější hranice dialektů rozmanitých jsou vodítkem při sestavení pravděpodobné historické mapy ethnografické, že při studiu svéráznosti, určitých typů, charakteristických pro jednotlivce, obvody v zemi, nářečí je předním rádcem. Zajímavý důkaz toho, co bylo pověděno, podává Franc. L. Pullé, LeLingueele gjenti ďItálie (kapitola XI.nejnovějšího svazku známé publikace: La Terra, Trattato popolare di geografia universale, scritto da G. Mari nelli, Milano,

1897, str. 467—509). Spisovatel položil vedle sebe dvě mapy Italié: starou ethno-grafickou (Carta etnograflca dell' Italia Preromana) a mapu nynějších dialektů v Itálii (Carta dialettale ď Italia). Již pouhé srovnání těchto map poučuje, jak nápadně se jeví shoda mezi kmeny staro-italskými a nynějšími dialekty italskými. Rozumí se, že obojí hranice po toiika převratech politických a vůbec změnách nastalých vývojem řady věků nemohou se shodovati na vlas — ale přes to velice poučné je toto srovnání, objasněné obšírným výkladem spisovatelovým, a nutká ku pokusu, dá-li se podobná shoda zjistiti také v jiných zemích, na př. u nás v Čechách, zda-li a pokud se shoduje staré rozdělení kmenové s hranicemi nynějších zvláštností dialektických v jednotlivých obvodech.

* Studia dialektů německých v Cechách ujalvse jménem spolku pro dějiny Němců v Čechách Dr. H. Lam-bel.

* Družstvo pro židovskou lido-vřdu zahájilo činnost v Hamburku. Rozeslalo dotazníky pro sbírání materiálu: 1. Místní a osobní názvy, nářečí; 2. písně, pohádky, hádanky, přísloví, nápisy; 3. víra, obřady, pověsti; 4 obyčeje; 5. věštby, kouzla, lidové léčení; 6. obydlí a kroje. Srv. Dr. K. Weinhold, Zeitschrift des Vereins für Volkskunde, Berlin, 1897, 105. Jak se dozvídáme, chystá u nás podobný pokus red. M. Schönbaum.

* Nápadnou shodu lidového podání čínského s evropským líčí G. Schlegel (viz J. D. E. Schmeltz, Internationales Archiv für Etlmografie 1897, X., i., str. 20). Shoda tato podává další přesvědčivý důkaz o správnosti theorie vylíčené v č. Lidu č. 3, na str. 294, a svědčí proti výkladu, jako by snad „vlny" od sousedů k sousedům přenášely totožné názory a mythy až z Evropy do činy a naopak.

* Shodu her amerických a asijských vysvětluje zakladatel a přední zastánce theorie právě uvedené E. 15. Tylor (Ethnographische Beiträge, viz referát v čísle 4. na straně 393) tím, že obyčeje, pověry, názory a pod. vznikají samostatně u národů vzájemně se nestýkajících v končinách od sebe na-