byť i od dob juž dávných. Pro obojí zjev máme po ruce značné množství dokladů.

Více blíží se národové slovanští, a tedy i my Čechoslované, svým vkusem i svojí, zálibou k národům orientálním, a lze skutečně nejeden vztah mezi uměním lidu slovanského a národů východních zjistiti, hlavně v jižním Slovanstvu a v Rusku. Ve kmeni československém pouze uherští Slováci vykázati se mohou některými vzory a technikami, jež z Orientu vzaty ; což však není divu, neboť v přímém jich sousedstvu byl turecký pašalík budínský až skorém do konce století sedmnáctého.

Okolnosti, v nichž ten který kmen se vyvíjel, mají vůbec velký vliv na jeho práce umělecko-průmyslovó, brzy přirozenou náklonnost ku věcem těm podporujíce nebo zase tlumíce. Ale u známé konservativnosti lidu našeho vůbec, zvláště pak moravského a slovenského, pozorujeme, že následky nějakého vlivu uměleckoprůmyslového ještě dlouho, dlouho po prvním útoku vlivu toho se udržely.' Láska a pieta ke zděděným •formám — toť ten konservatismus — způsobily, že i v uměleckoprůmyslových věcech máme, tak jako v názorech, v písni a j. věcech u lidu našeho celou zásobu archaismů, přežitků z dob různých, často i pradávných, což nás nejen zajímati, ale i těšiti může.

Okolnosti historické, poněvadž byly různé v Čechách, na Moravě i na Uherském Slovensku (Slezsko vpočítáno pro blízké vztahy své k Moravě, k této zemi českoslovanské) měly za následek, také různý směr a rozvoj uměleckoprůmyslových aspirací lidových. Proto, jak již z předu v této stati řečeno, vzájemnost mezi věcmi českými, moravskými a slovenskými spočívá hlavně a především ve vkusu slovanském, ve slovanské krasochuti lidové, urěitěji vymezeno v západoslovanském vkusu, rozdílném značně od východoslovanského (ruského) a jih o slovanského (srbského).

V krajích Slovenska uherského, nebetycnymi horami od světa odloučených, uchoval se ve všem, v oděvu, jeho výzdobě i v obydlí skorém archaický ráz, osobitný-i pro každý úval severních Uher. Pravda, i severní Uhry nebyly bez vlivů zevních, bez vpádů vojenských; nejednou i české voje vnikaly až daleko na východ do žup borzódské, abanjské a zemplinské, nejednou Turci valili se podél Váhu, Mtry, Hronu atd. na sever; ale vpády ty neměly vlivu trvalého, hlavně ne uměleckoprůmyslového. Pouze v župách prešpurské, nitranské a trenčanské vystopujeme jakési působení české. A to má příčinu ve značném přílivu vystěhova-leckém do krajin . těch z Čech a Moravy ve století sedmnáctém, kdy protestante a bratří, pronásledovaní vládou, nejen do protestantského Německa, ale i do svobodných Uher se stěhovali. A ti přinesli sem, jak na str. 277 již uvedeno, své zručnosti uměleckoprůmyslové i svůj vkus, odchovaný renaissancí, a dali charakter renaissanční keramikám i výšivkám a zajisté i psaným kancionálům (srv. kancionál turolúcký z r. 1684 ve spise Moravské ornamenty III. Olomouc-Vídeň 1891, anebo se-nický v Č. L. II. str. 375) zdejším. Ale jinak po vlivu českém a moravském ani nejmenší stopy. Pásky mezi Uherskem a námi ve století 16.,