Z věcí na výstavě pešťské uložených ničeho nedalo se celkem zjistiti kromě keramiky.

Z té bylo na výstavě mnoho krásných věcí ze století 17. a některé z nich budou zajisté ještě předmětem podrobnějšího studia, aby se pomocí jich dala vysvětliti ta zvláštní podoba, ba shoda keramik českých, moravských a uhersko-slovenských ze století 17. s bezpečností naprostou.

Kromě keramiky, snesené skutečně z celého Slovenska různými sběrateli i velkostatkáři, bylo, jak již uvedeno, hlavně ve věcech vyšívaných Slovensko špatně representováno. A tak nezbylo nic, než proletěti alespoň některé kraje slovenské k vůli orientaci a doplnění vědomostí o věcech uměleckoprůmyslových. Výsledek byl ten, jejž jsme hned z počátku statě uvedli: „Oddělení Uher a zemí našich hranicemi přirozenými a politickými, kteréž již od pradávna existuje, mělo veliký vliv v ohledu uměleckoprůmyslovém a následkem toho pouze při hranicích moravskouherských, při styčných abych tak řekl plochách lidu moravského a uherského se dá zjistiti jakási příbuznost význačnější u věcí vyšívaných a v kroji."

A o této příbuznosti stůjž zde na konci alespoň stručný přehled. Půjdeme při hranici moravsko-uherskó od jihu na sever: Nejjižnější styk s Uhry má na Moravě t. zv. Podluží čili kraj mezi Břeclavou a Hodonínem. Levý břeh Moravy obydlen jest bohatými Slováky uherskými, pravý břeh Podlužáky, vyznačujícími se hlavně ohnivě červenými nohavicemi, původu jistě chorvátského. Ovšem jen svobodní nosí takovéto červené nohavice. V Uhrách nohavic červených nenajdeme, vše obléká se tu do modrých šatů střihu úplně skorém téhož jako na Podluží. Žeuskó pohlaví různí se však krojem docela. Ornament na výšivkách jest rozdílný, za to staré keramiky na pravém i levém břehu stejné — původu uherského. Uherští hrnčíři chodili na trhy v moravských městech pohraničních a prodávali tu oblíbené svoje a pěkně malované zboží.

Více společného mají ženské v kroji a částečně i ve výzdobě jeho severně od Hodonína na Rohatci, v Sudoměřicích, Petrově, Zvole-ůově, ano i ve Strážnici se sousedkami kolem Skalice a Holiče. Keramika holíčská roztroušena byla po celém pohraničním pruhu zdejším. Další a značnou příbuznost má s uherskými sousedy kraj horňácký na Strážničku, jehož obyvatelstvo samo se od Moravy odděluje nejen nářečím, nemajícím hlásky ř, než i jakýmsi vědomím příslušnosti do Uher, nadávajíc těm, co mají „ř", Moravčíků. Kroj jest dosti příbuzný hlavně vrbovčanskému, ornament má některé motivy uherské, jako naopak leckterá „formička" moravská vnikla na uherskou stranu. Keramika jest na moravské straně táž, jako na uherské, pocházíf většinou z Modré, odkudž hrnčíři dosud na jarmarky do Velkého Lípová, Hroznové Lhoty a Strážnice dojíždějí. Ale i keramika domácí, nedávno v Kuželově zaniknuvší, má charakter uherskoslovenských keramik, jak co do tvaru tak co do výzdoby, ukazujíc jen některé podřízenější zvláštnosti v barvě