k životopisu tomu byly pak připínány, jsou literárně historicky rozebrány. O Madame Sans-Géne rozlétla se po Evropě pod různými tituly celá povídková literatura, a prosakovala z literatury knižné, určené pro vrstvy společenské, až do literatury tištěné pro lid.

Náhodou nalezl jsem podobný zajímavý výrobek: v českých knížkách, kterými „lidoví nakladatelé" nemajíce bohužel nijaké konkurence řádných a dobře pro lid vydávaných spisů jiných, zaplavují až dosud náš lid venkovský. Nynější správce pražské universitní knihovny, Dr. Kukula, staraje se, aby sbírka českých tisků v Pražské knihovně byla co nejúplnější, koupil mezi jiným též celý náklad lidového čtení, které pro lid tiskne tiskárna nástupců Škarniclových v Uherské Skalici. *) Mezi těmito spisky, v nichž hemží se to romantickými historiemi, modlitbami, novými přetisky starých proroctví, lucidářů, snářů atd., nachází se též krátká historie s titulem: Krásná Karolina, kterážto za času císaře Napoleona jakožto obršt ve vojně sloužila. V Uh. Skalici. Tiskem a nákladem dědiců J. Škarnicla. Stránek 26, 8°. Obsah její je následující: Karolina narodila se r. 1781 ve Frankfurtě na Mohane. Otec, učitel francouzského jazyka, pečlivě ji vzdělal. V útlém mládí zemřela jí matka, pak otec, a ona šla do služby - do jedné hospody do Štrasburku, kde sloužila poctivě a počestně. Naproti bydlil bohatý kupec Yilím, který se do ní zamiloval a ji za choť pojal. Na důkaz lásky ještě před svatbou daroval jí prsten a zlatý řetěz. Po dvou letech šel Vilím za obchodem do oné hospody, kde jeho žena dříve sloužila. Hospodský ptal se ho na ženu a nevěřil, že by byla mu věrná a poctivá, když dříve v hospodě sloužila. Vilím tvrdil, že by se nikomu nepodařilo svésti ji, hospodský tvrdil, že svede ji za 14 dní. Vsadili se navzájem o celé své jmění a napsali smlouvu. Vilím odjel, hostinský bydlil v hospodě, ale úklady jeho byly marný. Proto podplatil služku padesáti zlatými, třemi šaty a pěti hedvábnými šátky, aby jej pustila do paniny komnaty. K večeru schoval se pod postel. Stalo se, on, když se svlékala, uzřel černý flíček na její levé noze a když usnula, vzal prsten a zlatý řetěz, a utekl. Vilíma oním znamením a kradenými věcmi usvědčil. Vilím vzal dvě bambitky, odjel s Karolínkou mlčky do lesa, na rozcestí k jednomu osekanému stromu, ptal se jí na její lásku, vytýkal jí lež a chtěl ji zastřeliti. Dvakráte mu pistol selhala, Karolina omdlela, on nechal jí něco peněz a odešel dát se na vojnu. Karolina šla pak do holandského města Herzogenbuš, koupila si mužské šaty, aby snáze unikla pronásledování, a dala se odvést k dragonům. Jenerál Destamuviel si ji oblíbil, doporučil ji rytmistrovi.

Uměla německy, francouzsky, dobře počítat a r. 1809 byla povýšena na strážmistra. Téhož roku 10. října po bitvě u Sálfeldu jmenována