od Napoleona poručíkem, r. 1812 v Eusku rytmistrem, r. 1813 po bitvě 3. července obrštem. Po porážce u Lipska 13. října uchýlila se s plukem do Děvína.

Na železné bráně poznala svého muže, jenž byl kupcem a jako voják měšťanského lmsarského pluku sloužil. Vyptávala se ho a povolala jej na drahý den na náměstí, kde měla v 8 hodin býti konána přehlídka. Tam pozvala jej odpoledne ve 3 hodiny k sobě do bytu na Široké silnici 6. 136. Častovala jej, vyptala se ho na celý příběh s jeho chotí a podržela jej ve své službě. Po dvou měsících, 12. dubna 1814, jela jako kurýr do Štrasburku, vzala Vilíma, ač se vzpouzel, s sebou. Usídlila se v hostinci onoho věrolomného hospodského, jemuž řekla, že je u třetího dragonského pluku francouzského a že se jmenuje Pryčsázka. Ptala se ho, jak nabyl protějšího domu, a hostinský vyprávěl celý svůj podvod. Ona odjela k tribunálnímu presidentovi, vše mu vypravovala a žádala, aby dva úředníci přijeli večer do hostince v ženských šatech. V hostinci dala přistrojiti pro šest' osob, v 9 hodin přivítala ony převlečené jako svou paní a své dcery, a žádala hostinského, aby jim znova svůj příběh vyprávěl. Když skončil, položila bambitku na stůl, ukázala znamení na své levé noze, dala se poznati a hostinského do žaláře uvésti. Po té smířila se s Vilímem. Hostinský byl zbaven po několika nedělích svého majetku ve prospěch Vilímův, a vypovězen z města. Karolina dala mu na cestu 100 tolarů. Jenerál Destamuviel poslal pak Karolíně „řeholní znamení" (?) pro děti a její potomky.

Není třeba dokazovati, že máme tu co činiti s chatrným výtahem z nějakého životopisu madame Sans-Géne; historická data stvrzují to dokonale. Že výtah ten pořízen opět jen z nějakého zpracování, svědčí chyby v něm se vyskytující: Hospodský pochybuje o ctnosti Karoliny, ačkoli sloužila u něho, a z vypravování patrno, že nemá příčiny o ní pochybovati. Schází tu patrno motivace, nezdařené záletnictví hostinského. Karolina ke konci žádá od soudce dva úředníky, později však mluví se o třech atd.

Pisatel měl již předlohu upravenou před sebou, jak ostatně nejlépe svědčí vložky, které docela jistě nesouvisí původem svým s původními příběhy Madame Sans-Géne. Jsou to vložky, které, přiřazeny k sobě, dají povídku jinou, starší, do životopisu Madame Sans-Géne zapracovanou. Jest to povídka, náležející do veliké oblasti látek povídkových o ženě domněle nevěrné, mužem zapuzené. K oblasti té náležejí látky : 1. O Jenovefě. 2. O kosoručce. 3. O děvčeti, jemuž kmotrou zakázána komnata. 4. O zakletých bratřích, sestrou vysvobozovaných. 5. O ženě křivě nařčené podvodníkem z nevěry, která pak, zapuzena, převléká se za muže.

Tato poslední látka, o kterou nám zde právě jde, vykazuje několik variantů: a) žena shledá se s mužem bez vlastního přičinění; b) slouží ve vojsku, najde svého muže, trestá vinuíka a pak se dá teprve poznati; c) stane se soudcem (starostou, vynikajícím mužem atd.), najde muže, trestá• vinníka a pak se dá teprv poznati.