Druhá část této látky, že žena po zapuzení obléká mužské šaty, zavdala příčinu, proč látka ta splynula v jedno s životopisem Madame Sans-Gréne. Že látka ta existovala vskutku již dříve než příběhy Madame Sans-Géne, o tom máme doklad historický z literatury knižné. V Bo-cacciově Dekameronu vypravuje se tatáž látka v druhém dni jako povídka devátá.

Italští kupci sejdou se v Paříži, Bernatu z Janova chválí ctnost ženy své Zinevry a sází se o značnou sumu peněz s Ambrogiuolem, že ženu jeho do tří měsíců nesvede, o čemž učiní smlouvu. Ambrogiuolo slyší v Janově tolik chvály na ctnost Zinevry, že odhodlá se klsti; podplatí její služku, dá se do její ložnice dopraviti v bedně, zmocní se v noci jejích skvostů a uzří znaménko na jejím levém prsu. Tím vším pak usvědčí manžela, který vrací se do Janova, ale pošle sluhu, aby ženu vylákal mu naproti a cestou ji zavraždil. Sluha smiluje se nad ní, ona prchne v námořnických šatech na loď, pluje do Alexandrie, slouží u sultána, jenž si jí váží. Provází kdysi se stráží karavanu na trh do Akry, pozná tam svoje skvosty u Ambrogiuola a dozví se od něho o jeho zradě, přemluví jeho i svého chotě, aby šli do Alexandrie. Před sultánem dozná Ambrogiuolo svoji vinu, je nabodnut na kůl a pomazán medem, Zinevra smíří se s chotěm.

. Povídka tato vykonala v různých obměnách cestu knižnými literaturami evropskými. Jedno z nejznámějších zpracování je v Shakespearově Cymbelinu, složeném kol r. 1609, v němž obratně vsunuta povídka ta do jiné osnovy látkové: Leonatus Posthumus, jenž z Britannie odešel do Itálie před hněvem krále Cymbelina, vypravuje o ctnostech své choti Imogeny ve společnosti v domě svého přítele. Ital Jachimo tvrdí, že není nemožno ji svésti; že dovedl by svésti každou ženu. Sází se o velkou sumu dukátů, Leonat dává mu v zástavu svůj drahocenný prsten a napíší smlouvu. (Akt I., scéna 5.) Imogena na britanském dvoře, kterou otec nenávidí návodem zlé macechy, přijme Jachima s doporučujícím listem od Leonata. Jachamo pomlouvá Leonata, že se choti své vysmívá, nabízí jí, aby se pomstila nevěrou, je však od ní odmítnut. Předstírá, že byla to pouze zkouška, a Imogena mu odpouští. Jachimo prosí pak, aby schovala mu ve své komnatě bednu.se skvosty, které několik Římanů a její choť chtějí věnovati císaři. Imogena svoluje. (Scéna 7.) Imogena ve své ložnici propustí komornou, usne, Jachimo vystoupí z oné skříně na skvosty, prohlédne si pokoj, vezme jí náramek a pozoruje rudé znamení na levém prsu. Pak vrátí se do bedny. (Akt II., scéna 2.)

Jachimo vrátí se do Itálie, popisem komnaty, náramkem a znamením usvědčí Leonata, že získal lásku jeho ženy. (Scéna 4.) Leonat píše Pisa-niovi, že Imogena je mu nevěrna, a žádá, aby ji zavraždil. K tomu cíli posílá mu dopis na ni, v kterémž ji láká, aby prchla k němu, že ji očekává v Milfordském přístavu. (Akt III., scéna 2.) Pisanio s Imogenou prchají. Nedaleko přístavu dá Pisanio přečísti Imogeně dopis, v němž Leonatus žádá její smrt. Imogena si zoufá, on však radí jí, aby oblékla se do mužských šatů, jež vzal s sebou, tím že snáze odolá nástrahám a