manželů, služba ve vojsku atd. Odchylka, t. j. poněkud obšírnější vypravování o úplatných dvou služkách. Avšak tu patrno v textu, že vyprávěč kolísal ve vzpomínkách a vypomáhal si dosti neobratným opakováním. Nelze říci, že by povídka Menšíkova byla přejata přímo ze ŠkarnicloYa tisku, ale pramen její je jistě tomuto velice blízký, a stáří její jistě nepřesahuje stáří povídek o Madame Sans-Géne.

Méně určitě lze stanoviti stáří druhé povídky moravské, zapsané u Kuldy z Eožnovska. (II. ě. 110, str. 172 — 178.)

Kupec ožení se s chudou, ctnostnou ženskou a vyučí ji kupectví. Jede na cestu obchodní s jinými kupci, na prvním noclehu vedou hovor

0 svých ženách, on hájí ctnost své ženy a vsadí se s jiným kupcem navzájem o celé jmění, že ji nesvede. Napíšou smlouvu, a svůdce jede s dary k oné kupcové, je však vyhnán. Jde do hospody a radí se s hospodským, který jej odkáže na její posluhovačku. Ta za několik dukátů přemluví paní, aby se koupala, *) řekne pak svůdci, že kupcová má pod kolenem černou malinu a na stehně červenou látku. Ukradne pak pro svůdce jejího pás (a prsten). Svůdce se vrátí, kupce usvědčí; ten jde domů, dovede ženu na rozcestí, dá jí něco peněz a rozejde se s ní.

Ona .dojde k poustevníkům v lese, ti ptají se jí, umí-li psát, pře-vlekou ji za muže a pošlou ji do jednoho města za starostu. Když město oblehne nepřítel, ona jde s dvanácti měšťany a uprosí jej, že odtáhne.

(Vložka o Shylokovi.)

. Když žena jede k soudu, najde svého muže, jak rozváží hnůj a vezme jej za sluhu k sobě. Dá si od něho mýt nohy, on pozná znamení na noze, vypravuje pak svůj příběh, ona nedá se poznati, ví však, jak byl oklamán. Jede do města, kde dříve žili a kde onen svůdce jest radním. Ona vykládá v radě podvod, ptá se, co podvodník zaslouží, on praví: čtyřmi voly roztrhat. Ona jej usvědčí, rozsudek zní jmění vrátit, jej roztrhat. Ona smíří se pak s mužem a žije s ním.

Na první pohled je patrno, že povídka tato rovněž náleží k potomstvu povídky Bocacciovy. Pro důkaz, že látka tato pronikla hojuě

1 do lidových literatur evropských, dalo by se snésti důkazů množství. Látky ty však, v nichž druhá část nebyla utužena povídkou o Madame Sans-Géne, podléhaly jiným proměnám. Hlavně byla to snaha, vyplniti dějově dobu od rozloučení manželů až k potrestání vinníka a smíření, a přirozené, že přejímány tu hlavně látky takové, které se shodovaly některými prvky s látkou původní — zde moment, že žena vystupuje v mužských šatech. Látka Kuldova, pocházející rovněž asi z textu knižného, vypomáhá si novou látkou (přechod s poustevníky dosti nemotorný), které — podivnou shodou ¦— rovněž užil Shakespeare v Kupci benátském, složeném asi r. 1594.

Tato nová látka, známá z dostatek ze Shakespeara, úmluva mezi kupcem (Antoniem) a židem (Shylokem) nachází se rovněž v italských novellách a rozšířena hlavně zpracováním ve sbírce Pecorone, kterou na-