U cechů na velkonoce jdou na hory slunce uvítat a k řekám omejt. V Žatecku v noci, půl noci i před sluncem východem první hod velkonoční pacholci, děvečky u vod se omejvají, pro koně pacholci, dívky pro krávy, aby čisté byly, tučné, chlévy vykropují, v noci střílejí. E. 1860 z moždířů dvoum nohy to urazilo neopatrností. Bohemia 1860, 13. dubna. Lidé do Ohře, Labe, Mže skáčou.

Na Čechách v postě družebnou neděli (t. j. třetí) pekou na Berounsku okolo Hořovic, na Kninsku družbance, koláče, na nich kolikero mazání v těchto křížkách: hruškové, slívové, jabkové, makové, tvarohové mazání, viz 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7. Po těchto koláčích děti po vsi chodějí, za dveřmi zpívají: „Jaký je to družbanec, bez koření, bez vajec, panímámo, dejte pár vajec." Potom v postě, místem 2. neděli postní, slově Sazometná.1) Tuto neděli nejvíce metou, čistějí, sejou a sázejí hlavatici a v jižních slovanských krajinách sázejí. V postě preclíky pekou, pražejí hrách, dělají pučálky. —

„Hou, houj hou, krávy jdou, nesou mlíka půl žejdlíka, sotva jdou. Var.: Nesou mlíko pod vodou, a ta naše jalová (var. Malena, na Kninsku říkají tak krávě) u Božího kostela, kostel se boří, stodola hoří." — „Skoč, panno, do vody, pro ty černé jahody. Proč bych tam skákala, já bych si sukničku zmáchala, kde bych ji sušila? Za kamny v koutku na zeleném proutku, proutek se otočí, korbel vína natočí. Sv. Petr zahřímá, dá nám láhev vína, aby jsme se napili, Pána Boha chválili. A ty, sv. Markyto, dej nám pozor na žito, na všecko obilí, co nám Pán Bůh nadělí."

Polednicek. V Pyšelech děti školní v poledne na hřbitově Po-ledníčka točícího na hrobích viděly tancovati. Hned tam běžely. On bývá zlý týž Poledníček. Zkroutí, rozláme, vynese, ztočí, tancuje, vrtí člověkem atd. Jest to točivý vítr zlý.

Studánka živá v Zbirohském lese, blíže sv. Dobrotivý kláštera v lese u cesty, slově u Paní Lidy neb u Panny Lidy, která drží lilium v ruce, takto jest vyobrazena zde, dva poustevníci čili dva rytíři prý u ní stojejí, kteří jí posluhujou.

Rüb ez ahl (slezské pověsti), strašlivý duch na Krkonoších, dobré povahy, nápomocen dobrým, nuzným, bloudícím, však zlý pokoušející a kárající, škádlící, šaškující, rozmařilý. On se do všech způsobů, podob přetvářil. On vandrovnímu co zajíc skrze nohy proběhl a vyskočil jako žába, jako jestřáb odpočívajícímu klobouk zobákem sňal spícímu a uletěl. Omámí člověka a smysle, že své střechy šindele za zlaté drží, a mnohý se sem a tam spatřuje a vidí se v dvojnásobné postavě. Nikdy nepokouší do skutečnosti, jen strachy nadhání, takto neškodí, jen šaškuje, žádného nezabije, Kdo mu řekne „Rybrcol", tím ho pohněvá; rád slyší, kdo mu řekne „Pán s hory", „Pan Jan z Hary".2)