„Ty Haldo," holce dobré říkáme: „Co děláš, Haldo, kam jdeš, Haldo?" Holda = Holla.

Na Kříci h r y, nad Mží proti Zvikovci. Hra n a k o c o u r a a k o č k u v kole. Jeden kocoura a druhý kočku představuje. Děti se,drží do kola za ruku. Kocour před kolem křičí: „Pojď domů, lirách kypí!" Kočka (v kole) odvěce: „Upí." Kočka vyběhne z kola a honí kocoura a když ho chytí, tak jde zase kocour do kola. Kočka zas před kolem. Kocour chce za kočkou, proráží kolo, děti držejí, až kolo prorazí. Kocour musí protáhnouti kolo a uteče. Potom hrájou, dělají dvě jiný, jeden kocoura, druhý kočku.

Koledy vánoční (známé!): Kukačka z lesa vylítla, kuku . . .; Koleda, koleda, z okna ven. Popěvky na smrtelnou neděli: Velko-noce, kde's tak dlouho byla . . ., Hody, hody, doprovody . . .

Pověst o čekance bylině a Heřmanovi bylině, čekanka, milenka čekala na bylinu. Růže má, bledočcrveně roste, bodáky má, jako babí hněv, okolo luk roste. Čekanka pak byla Heřmanovi nevěrná, tak byla odsouzena za její nevěrnost; musí vždy jen čekat na cestách na Heřmana, až přijde.

Slzičky Panny Marie, červeně kvete. Kdo ji nejdřív na jaře spatří, utrhne ji vroucně a třikráte oči vytře. Mkdy prý nebolí oči, mluví, pak ji políbí a přes hlavu hodí vroucné. Bábě házíme též přes hlavu zub.

Rokyta sdělil a se pamatuje, jak mlynářská chasa se přestrojila, vzala smetáky a počala ometat. Časně ráno před sluncem východem chodí Kališi, péro má za čepicí, kosinkou omítá vše, zpívá a harfeník za ním hraje (r. 1860). Kališi pekaře i ji ometli i pokoj kosinkou. Též paní domácí Eleonoru Rytichovou, p. Ant. Ryticha, důchodního, ji a pokoj ometli.

Na svatodušní svátky hnojná děvečka z Pecek břízovou obruč (dala) do podsazení, šla do kostela do Beček sv. Vavřince, klekla a obruč se jí v zadu roztáhla, kus obruče koukalo, konec (ze sudu obruč). Baba schválně, vida, že taková děvečka juž ze sudu od bečváře (?), šlápla jí na ni. Ta vstala honem a utrhla ji: „Ó, ty utracenej kopáči, vem si vidle." V tom stala, utíkala pod kruchtu (?) a utrhla při mši velké, ležet nechala, a baba si přivlastňovala obruč, ale kostelník přijda, pravil: „Ne, co se najde v kostele, to patří kostelníku." Tedy se rozdělili. Baba nesla kus na rychtu a kostelník na faru. Tu byl smích, vejtržnost: „Vezmi si soudek radči od zelí!"

Damian Vácslav Kamenický v Malé Lečici (pošta Mníšek) chce vydávat mythologie, aby se mu pomůcky posílaly k vypracování.

Kdo lení, tomu se nezelení. Kde se hnojí, tu se rodí.