zapřihnóť, rožihať, vracivať se; kosiř, krečir, hrnčiř; ve vz. znamení, paní, pěší ve všech pádech: od peři, na roli, štěři, tři, pěšího; í vzniklé stažením dobři.

B. Po ostatních souhláskách, po nichž bývá i (j, ň, ď, f, v, f, b, jiy m), zůstává i ať původní ať podružné vždy, ale jest vždy krátké:

biť, piť, chvila, matička, chlapík, slavíček, červiček, barvínek, chodiť, chodivať, zapinať, zajímať, v kolaji, v kovárni, na mrkfi, v kosti; — bíle, ditě, utikať, psáni, pani atd.

C. Jiné změny samohlásky i:

1. Za i (ie) jest 6: ďóra, ďórave; i a u se střídá : libové, lubive.

2. Za i jest e: cebula, malena, náčeni, lacene, lacenši, šerši, Mezeřič, šebenica, leják; ve slově řehať jest e náležité.

3. Praejotace v é, ia, io, iu se po m mění v ň: mněsto, pamněť, zemňákě atd.

4. Ve slovech přejatých i buď zůstává, neb se mění: a) zůstává: cifra, cimra, cibil, cirkl, cirát, cicha, cigára, cigórka (cichorie), cityrovať, lijón (jméno psa), linyjár, pantažirovať (roztrhávati, rozsekávati), pišišvor, širě (postroj na konej, šiml, šifle; rýma, rytíř, oryngla, štrykovať atd. b) mění se v ě: cen, cel, cěmbál, křež, lěštfa, lěmb, seně (kolejnice), šěmfovať, šěkovne, Řem, žěd; rěchtář, réchtovať, rčna. c) mění se v e: leluja, lemon, letányja, komplement, koncepjent i koncepijent, kontrebuci, mesije, mesijonár, řembaba, Selven (Silvestr).

5. i se vsouvá: ječimeň.

6. «se odsouvá: a) z přípony isho: kravsko, koňsko, robsko atd.; b) z acc. sing, těch subst. vz. d u š e, která mají v nom. odsuto ě: na zem, viděl sem zář atd.; c) z 2. os. sg. slovesa jsem. je-li pomocné:, běls, nesls, hdes běl?; d) porůznu: z praes. forem slovesa psáti: pšu, pšeš, napšě to, napša i napíšu, napiš, napiša; — z píchati: pchať, pcháč, pchavka, napchnóť; — z adj. znamenitý, je-li užito ironicky: znamente pán; — z přípony li cokolvěk, hdokolvěk.

7. i se neodsouvá z těchto slov: velěke, panímáma, — z příp. sě: hdosě, cosě atd.

1. o se nedlouzí: chorave, smola, sova, zóna; — ve slovese možu, možeš, može; — po předložce: v ókoló (i nom. ókolij, v očě hleďa, zostať vyjma pozustaíosť; v koncovce dat. pl.: chlapom.

2. o se nestanuje s jinou samohláskou: po obědě, Bohuslavice.

3. o se dlouží v ó: bóřeť (bořiti), zaróšeť se; v u: usme, stupka.

4. Za o jest w (snad též dloužením): buchen, buchynek, čečufka (čočka), chumáč, laštufka, tunóť, zdurě, zdurovať, tum (dóm).

5. Za e vzniklé přehláskou z o jest o ve slově; macocha; — ve voc. sg. vz. duše analogií dle voc. rěbo: dušo, kópio.