6. Za o jest e v sing, zájmena ten analogií tvarů jeho, jemu: teho ternu, o tem; — pak v adverb. enem vedle enom (i jenom); — ve slově pahnost jest o náležité (Geb. Hist. I. 84).

7. Za o jest a: pabuda, palir (polír), marast, škarnóta, tanistra

(tornistra).

8. Každé ů jest zkráceno v u\ Buh, ruža, muj, chlapců atd.

9. o se vsouvá ve slově vichor.

V Předložka Je nemá nikdy tvaru ku; vždy je Je nebo ke: k poieďňu, g bratrovi, g vratom, g mněstu, k fabrice; ke koňom, g hněvu, g zlosti, g Dubanom atd.

2. Za u bývá ě: a) kontaminací stejnoplatných výrazů po česku, česky: po české, po německé, po morafskě, po zábečáckě, pomále, do pole, od pole, na pole, za poté;

b) v imperat. běď, běďte vedle buď, buďte, analogií dle běť, běl;

c) v jednotlivých slovech: bivol; ve slově zhlebka, hlěboke (hloubka v Roketnici) není změna u v ě, nýbrž jest to jiný kořen (Geb. Hist. I. 256.).

3. Krátké u zůstává vždy nezměněno, ale dlouhé ú se mění vždy v ó (ou není v dialektu nikdy): klócť, kósek, klóč, ostózeť, podpózeť, minóť, .dušó, kosťó, nesó, umijó, óměsl, óčet atd. *)

4. au a ou podružné rovněž se mění v o: pók (pavouk), póčěna, póz, dófať.

5. au ve slovech cizích se mění buď a) v e: hetman, utrech atd.; — b) v a: orkaf, rabovať; — c) ve: resteraci; — d) v ó: kóci (kauce), bánófsér (Bahnaufseher), ófpasovať, Fóst, Lóš (Lausch), oenecht (Hausknecht), ratchóz, róbiř, róbček; — e) zřídka zůstává: Paulina, forhaus.

6. Za u jest zdánlivě e ve slově stech; e jest tu náležité jako ve . slově dech.

7. Za u jest o: korotfa, věkochať, kotchan, holáň (hulán), moseť, opominať, parobka (paruka), slonečko (i slunečko).

8. m se odsouvá: poznov, dorn, Agustin.

1. Po retnicích iu, iú se nepřehlasuje a zachovává vždy jotaci v příponách ohýbacích: u vz. znamení: v dat. a loc. g vrbió, v pró-cestfió; u vz. duše v acc. sing, kópiu v jnstr. sing, kópió; u vz/t.y k e v jen v instr. subst. krev: krvió; — subst. korouhev má tvar koróbia neb koróvia a má jotaci ve všech pádech; ostatní substantiva jotace nemají: děkfu, děkfo atd.

*)Pozn. Starší lidé vyslovují ou v modlitbách, písních kostelních a vůbec čtouce knihy jako ú: Putovali pútníci k svatému Jakubu s královnu ne-beskú atd.