Nejčkon si už oera šenkýřova nevybírala, ale vzala si toho muže za muže proto, že pro prst nešel a tím jí zachránil. Ten zámek raubířů dostala vod krále země darem i s jeho poklady.

Mladá pani všecko nádobí rozdala lidem, taky já som tam byl a dostal som žbánek na pjivo. S mužem svým žije ščasně. Hdo by jí chtěl vidět, ač se de na ní podívat.

Byl jeden zahradník a ten měl tři syny. První se menoval Franta, druhej Kuba a ten třetí Honza. Honza byl po-hlouplej.

Ten zahradník měl moc velkou zahradu a v tej měl strom, kerejtště ni-hdá neměl jabka.

Jeden rok přeci narostly jabka, ale jen tři. Tu řek zahradník Frantovi (Frantoj v okolí Brloba): „Budeš ty jabka vartovat, aby nám je nihdo nevo-'trhal.1'

Franta vartoval, ale dyž bylo deset hodin, chtělo se mu spát. Ňatáh se- tedy a usnul. Dyž se probudil, bylo jedno jabko pryč. Ráno zahradník Frantovi nalupal, že špatně vartoval, a poručil Kubovi, aby on druhou noc vartoval. Dyž bylo jedenáct hodin,.chtělo se mu taky spát; natáh se tedy a usnul, Dyž se ráno probudil, jedno jabko bylo pryč. Za to mu táta nalupal a poručil Honzovi, aby -to třetí jabko vartoval. Honza stál u stromu a vartoval. Dyž se dvanáctá blížila, chtělo se mu spát, ale Honza si vlez na strom, vzal do rukou jabko a držel ho, aby mu ho nikdo nevzal. Sotva bylo dvanáct hodin, přišel velikej chlap a chtěl na Honzovi jabko, Honza ho nechtěl dát. Tu chlap povídal: „Nedáš-li mi jabko, tak tě zabiju."

Chtěj nechtěj musel Honza jabko. dát. Chlap, jak dostal jabko, utíkal s ním k lesu a Honza za ním. Tam skočil chlap do studně a ztratil se Honza šel domu a pověděl tátovi (tátoj v okolí Brloha, či, jak tam říkají, u Bloha), co se s jabky stalo. Táta vzal provaz a šel se syny ke studni. Spustil tam Honzu a ten viděl dole veliký světlo. Šel k tomu světlu a tam uviděl velikej zámek. Šel do zámku,^ prošel několik sednic, ale nic tam neuhlídal. Hledal tedy dálejc tak dlouho,

až přišel do jedny sednice a v tej uviděl krásnou princeznu. „Co tu chceš?" ptala se princezna. — „Du tě vyslobo-dit," přál na to Honza. — „Dobře tedy. Tady máš prsten, a až sem přídou v půlnoci tří čerti a začnou s tebou házet, musíš s tím prstenem třikrát votočit a oni tě nebudou moct vyhodit, než všichni tři, a tu jim potom tímhle mečem musiš utnout hlavy," přála princezna a podala Honzovi meč.

Dyž bylo půl noci, přišli tři čerti a začali házet s Honzou. Jak ho první vyhodil, votočil Honza prstenem a ten druhej ho už nomoh uzvidnout. Šli tedy všichni tří, vyhodili Honzu do vejšky, ale ten jim potom všechněm třem uťal hlavy a hodil je do kouta. Potom šel řlonza k princezně a řek jí, že už je vyslobozená. Tu mu přála princezna: „Támhle v tej sednici je taky princezna, a chceš-li, abych já byla vyslobozená, musíš taky jí vyslobodit."

Honza šel do druhý sednice a tam uviděl taky princeznu, ale mlejší, než byla ta první. Ěek jí, že jí de vyslobodit. Tu mu princezna dala prsten, a přála: „Až bude dvanáct hodin, přídě sem šest čertů a začnou s tebou házet. Tuhle si vem ten meč, a až tě ten první vyhodí, votoč tím prstenem šestkrát a oni tě nebudou moct uzvidnout, než yši-chni dohromady. Až tě vyhodí všichni, musíš jim najednou utít hlavy."

Dyž bylo půl noci druhej den, přišlo šest čertů a začali s Honzou házet. Ten čerstvě votočil šestkrát prstenem a čerti, dyž ho chtěli uzvidnout, museli ít všichni. Jak ho vyhodili, uťal jim Honza všem hlavy a hodil do kouta. Potom šel k princezně a přál jí, že jí vyslobodil. Tu řekla princezna: „Támhle v tej sednici je eště jedna princezna a tu taky musíš vyslobodit, dyž chceš, abych já byla vyslobozená."

Honza šel k tej princezně; ta byla ze všech nejmlejší a nejhezčí. I přál jí, že jí de vyslobodit. Tu princezna mu podala prsten a meč a přála: „Až bude půl noci, přídě sem devět čertů a ti s tebou budou házet. Musíš tím prstenem devětkrát zatočit, aby tě jeden né-moh uzvidnout, nebo tě zabijou. Až tě jeden nebude moct uzvidnout, půdou všichni a vyhodí tě do vejšky a tu jim musíš všem utít hlavy."