Český dům.

O českém stavitelství lidovém psáno již dosti mnoho, ač některé krajiny, jak z přehledu literatury patrno,*) dosud prozkoumány nejsou buď zcela neb aspoň ne s dostatek. Z východních Cech je materiálu nejvíce sebráno, též z Chodska, nejméně pátráno dosud v jižních Čechách. Morava jest v této příčině již dále, ač tu též zbývá ještě dosti práce jakož i ve Slezsku. Specielní studium lidového stavitelství v Lužici ukončeno prací Ad. Černého. Ač tedy obraz českého národního stavitelství není úplný, přece působí materiál již sebraný celkový dojem, soustavné studium českého domu dnes není již předčasno. Nejdůležitější věcí pro toto studium je nejprve české názvosloví stavitelské. Pokusil jsem se v tomto článku soustavně probrati názvosloví toto se všemi odchylkami dialektickými, a to se zvláštnostmi slovenskými a lužickými. Neprobírám všech názvů, není to názvoslovný slovníček, nýbrž jen ty, které vrhají nějaké světlo na význam věci nebo které mají něco společného bud1 s cizími ná:vy buď' se starými tvary českého spisovného jazyka. Promítám je tedy v prostředí historicko-kulturní i filologické. Tím jsem byl nucen opakovati zde některé vývody jiných spisovatelů (v prvním odstavci nejvíce Dra. J. Karlowicze), ne že by to bylo jádro tohoto článku, nýbrž pro úplnost, ucelenost jeho.