Jsou dva hlavní proudy kulturní v českém názvosloví stavitelském : východní čili slovanský a západní či germansko-romanský. Názvů čistě germánských je málo. Je v nich většinou vliv románský. Ten však působí někdy též přímo, ne přes západ, někdy proud ten jde i obráceně, totiž z jihu přes Čechy do Německa. Z východu, z Polska a sem zase z Ruska vniká k nám vliv jednak slovanštiny, jednak jazyků asijských; touž cestou nebo někdy přes Jihoslovany působí řečtina. Nesmíme se však dáti ukvapiti k důsledkům, jakoby snad věc sama vznikala tím proudem a směrem, kterým název její. Uvidíme, že některá slova jsou původu čistě východního, t. j. slovanského, a přece postup byl opačný, totiž věc se šířila od západu k východu (na př. jizba). To mýlilo i Mi-klosice a vedlo ho k některým vývodům etymologickým, dnes již vyvráceným. Některé názvy i věci, jež znamenají, musíme pokládati za domácí, ač se vyskytují i jinde a názvy ty zdají se nám býti překladem vzájemným. Jsou to však názvy věcí, jež vznikaly přirozeným postupem, vývojem, přirozeně, když nutkala stejná potřeba, stejný popud. Zejména