Mánes kreslil a zaznamenával jen zjevy vskutku typické — co do zjevu fysického i co do kroje. A nikdo jako on neuměl vycítiti, co je typické, charakteristické, původní a co jen nahodilé, přechodné, cizím vlivem vnesené. Nespoléhal se jen na svůj pud umělecký, soudil na základě zkušeností a studií; nicméně i tam, kde se jen na intuici spolehl, nepochybil.

Josef Mánes při tom' vystihl jemným citem též, pokud typů krojových se dotyce, rozdíly místní. Bylo již pověděno, jak vytušil, v čem mu za pravdu dalo odborné badání, dospěvši svojí cestou k obdobným výsledkům, pokud součástek slovenského kroje se dotýče. Mánes by dovedl oceniti výsledky, jichž se dodělal prof. Koula svými pronikavými, směrodatnými studiemi o starobylosti některých elementů v slovenském kroji a některých zvláštností v úpravě a střihu šatů, jakož i ve způsobu švů a výšivek v odlehlých krajinách podtatranských. Studie tyto uložil, jak známo, prof. J. Koula v Českém Lidu, počínajíc prvním ročníkem až do ročníku šestého. Je významno pro Mánesovo nazírání na vývoj našeho kroje lidového, jakých typů krojových užil při jednotlivých svých komposicích, při tom bedlivě šetře lokálních rozdílů a odstínů

K elementům starobylého slovanského kroje, které poznal na svých potulkáeh pod Tatrami, sáhl, když komponoval kresby k Rukopisu Kralodvorskému a Zelenohorskému. Zde nalezneme primitivní mužské košile se širokými rukávy, na hrdle sponou sepjaté, široké pasy a ve vrkoče spletené vlasy Dětvanů, opánky, úzké řemínky kolem pasů dívčích volně otočené, zde použil též onoho krátkého oplécka, kteréž v nejprimitivnější údobě si načrtal nahoře u Jablunkova, na postavách ženských, nesoucích břemena horskou stezkou. V kresbách k Rukopisu Kralodvorskému nalezneme oplécko této podoby v Zbyhoni na děvčeti laskajícím se s nalezeným miláčkem.

Také v cyklu „Hudba" užil Mánes skorém veskrze kroje slovenského. Čím idealněji jednotlivé listy jsou pojaty, tím starobylejší prvky krojové na nich nalezneme. Nejvýznamnější je v tom ohledu úchvatná alegorie hudby pohřební, z níž .jakoby k nám zaznívalo ono veršované hořekování nad mrtvým, připomínající římské nenie, kteréž Mánes jistě měl příležitost na Slovensku vyslechnouti. K hudbě chrámové pojal myšlénku v Trenčíně, kde si načrtal zběžnými rysy seskupení lidu v chrámu při mši. Dostaveníčko je krojem i typy motiv rovněž slovenský. V poslední své větší práci — desce Staroměstského orloje — užil Mánes k alegorisování jednotlivých měsíců různých motivů krojových, jakoby byl chtěl, aby všechny větve kmene československého tu byly připomenuty. Užil tu i zbytků jakéhosi kroje zemanského, který, jak se zdá, ještě na Slovensku zastihl.

Své illustrace k národním písním českým oděl Mánes zcela správně ' v roucho výhradně české, které s realističtějším pojetím, místy skvostným humorem přibystřeným, znamenitě se snáší. Je tu přes zběžnost kreseb pérových plno charakteristických příznaků kroje, jak v okolí pražském a dále ku Plzni i hlouběji do krajů českých se nosil na začátku let padesátých. A tyto šněrovačky, krátké široké suknice, koženky a bera-