Uhlíři v českých lesích.

Dnes i v lesnatých krajinách málo kdo zná uhlíře, jen starší lidé pamatují se, jak vypadá hořící hromada uhlířská, a to ještě z těch dob, kdy lesy sahaly až k samým dědinám a člověk mohl pozorovati uhlíře při práci nedaleko za vsí.

Dnes o uhlířích svědčí jen modravý kouř, vznášející se nad lesem, ale daleko, daleko od dědiny, a o dřívější jejich činnosti svědčí zase po polích a lukách okrouhlá místa, vyznamenávající se bujnou vegetací. To jsou staré „uhlířské placy", kde uhlíři pálívali, dokud v těchhle místech ještě bývaly lesy. Dědouškové to ještě pamatují a povídají, že v dobách, než bylo kamenné uhlí objeveno, bývalo uhlířů v každé krajině mnoho a měli na každém panství i svého mistra. Na panstvích korunních psával se „c. k. mistr uhlířský". To byla skutečná hodnost. Mistr ručil za zásoby dříví i vyrobeného uhle, určoval, kde a co bude se páliti a kam uhel dodávati, on přejímal zásoby polen od úředníků lesních, on určoval mzdy uhlířům i platy „formanům", kteří uhel z lesa vozili, a poukazoval to k výplatě v důchodu vrchnostenském.

To všechno již dávno minulo, dnes uhlíři jen po dvou pálí v odlehlých lesních oddílech, trávíce celý svůj život v lesích, lid zná je sice osobně, ale práci jejich zná jen z pověstí. A i tito lidé pomalu zanechávají dnes jen málo výnosného zaměstnání, nebo v^-mírají, mladší nikdo již uhlířovině se nevěnuje.