snadno do hromady přístupu si zjedná a mnoho dřeva „ztráví".: Také hromada pouhou prstí obyčejnou poházená ráda vybuchuje a vyžaduje tudíž velké opatrnosti. Taková hromada brzy prohoří, zvláště je-li prsť písčitá, a často se pak stane, že když uhlíř prohořené místo zahazuje a nehází pěkně „nad kouř", hromada s výbuchem se rozletí po lese. Tu nezbude uhlíři nic jiného, než rychle prchnouti a nechati hořící polena jich osudu.

K pohazování raději užívají uhlíři vypáleného mouru ze starých placů, k vůli tomu mouru vyhledávají k pálení staré placy a také si mour s velkým namáháním z místa na místo převážejí.

Naposled jest uhlíři ještě na hromadě upraviti „češulku", to je zakryti otvor na temeni prázdný po spálených štěpinách. Práce ta vyžaduje velké opatrnosti a vždy dvou mužů. K hromadě přistaví se teď schůdky, s každé strany jedny. Jeden uhlíř leze nahoru; leze opatrně, neboť jedná se mu o život. Je-li hromada „pařezová", totiž z pařezů, které tak pěkně srovnati se nedají jako polena, často uhlíř hromadu prošlápnul a druh honem ho musel strhnouti dolů, než plamen z nitra vyšlehnuvší ho zasáhl.

Do prohořelého středu hromady nahází uhlíř čerstvá polena, nahoře to pokryje mechem a mourem. Nahoře pracujícímu pomáhá soudruh dole stojící, podávaje mu, co potřebuje. Tím je hotova „češulka" a uhlíři nemajíce u hromady ted1 okamžitě co činiti, jdou kus dále rovnati novou hromadu. K hořící hromadě přicházejí občas spraviti „češulku". V prostředku hromady se polena totiž rychle tráví, „češulka" musí se odstraniti a čerstvá polena zas do hromady naházeti. Musí se to díti opatrně, aby mour z „češulky" nespadl dovnitř. Spadla-li neopatrným uhlířům „češulka" dovnitř nebo jen část její, byl střed hromady zkažen. Mour pokryl polena pod „češulkou" a tak prostředek hromady dostal „prant". Nebylo tam totiž uhlí, jen poloshořelá polena.

Jak dlouho hromada bude hořeti, vědí uhlíři dobře, soudíce dle dříví, je-li tvrdé nebo měkké, pařezové nebo polenové, a dle toho jak je vyschlé. Kde hromada pro-hoří, musí se lopatou „přiházeti". Potom se hromada stlouká.

Uhlíř vyleze nahoru a stlouká hromadu palicí dokola. Tluče palicí hodně daleko před sebou, aby snad někde do hromady se nezabořil. V tu. dobu již netřeba opravovati „češulky", za to násadou lopaty na-bodají se do hromady díry pro kouř.

Když hromada stloukla se na výšku, že uhlíři mohou se nahoru vyhoupnouti skokem, opírají se o zem lopatou, odstraní se schůdky a zavezou k hromadě druhé, zatím již zažehnuté a poházené. Za stai^ch časů, když bylo dříví dost, a uhlířů celá „chasa", hořelo hromad více, teď, kdy jen dva uhlíři pálí v celém boru, jen dvě hromady mají v práci.

Když je hromada „slehlá", počká se, až docela žádný dým z ní nejde, pak se hromada „vyhrabuje". Odstraní se mour a ohořelý mech, lopatou se hromada rozhází, co ještě hoří a. doutná, ulije se vědrem a počne se uhel vybírati. Velké kusy dávají se na jednu hromadu a drobná