několik set kusů, během dvou týdnů k vodě dopraví. Při nakládání velkých kusův užívá se hasáku, jímž možno dřevo na vůz pohodlně vyzvednouti čili vyhasákovat. Slabší dříví navalují sochůrkem, zvaným „n á-valník". Naložené dříví se pak na voze „u hernu je" řetězy, které, aby pevně dříví sevřely, utáhnou o u v i n e m čili k 1 e m e m, t. j. březovou, bukovou nebo habrovou tyčí, podloženou pod řetěz a otočenou.

Když takto jest naloženo, udělá forman bičem na zemi před potahem kříž, aby šťastně dojel, a vydá se z paseky. Při každé fůře potřeba jest dvou lidí. Jednoho, jenž řídí „potah", a druhého, který „zavádí v o-p a či nu", t. j. kder zadku v místech, kde se cesta zahýbá, čímž řídí se směr povozu.

Skládání děje se tímto způsobem. K fůře přistrčí se koza, načež zadek vozu se sochůrkem převrátí. Kusy naložené svezou se se zadku po koze; po té uvolní se dříví na předku a popojede se jím v před. Tím kusy zůstanou zpět a svalí se i na této straně po koze na hromadu. Je-li s dostatek dříví svezeno, nastane práce plavcům.

Nejprve položí si 2 líhy (tenší kusy), na něž navalí tolik stejně dlouhých kusů, kolik potřeba jest do voru. Kusy totiž mívají rozličnou délku; bývajíť 8—28 m dlouhé. Dle toho rozeznávati dlužno osmičky, devítky, desítky, jedenáctky, osmnáctky atd., z nichž vory se sestavují a jež od kusů dostávají totéž jméno.

Počet kusů ve voru řídí se tloušťkou dříví tak, aby nepřesahovala, šířka 2'5 ni. Je-li dříví slabší, bývá ve voru 15 i více kusů; je-li však silné, jest jich mnohdy jen 6. Tenší část kusu od vršku zove se „hlav a", silnější od paseky (pařezu) „patka".

Kusy navalují se na líhy tím pořadem, aby vor v předu čili, jak se říká, „na vožději" (obr. čís. 1.) byl o 1 m užší nežli v zadu „na v o ř i n ě" čili „na pate e". Toho docílí se tím, že prvý kus „kraj nice" (obr. čís. 1. a) a druhý „pulec" (obr. čís. 1. b) položí se na vožději hlavou (vrškem) a třetí vedle patkou; to opakuje se dotud, dokud vor nedosáhne potřebné, výše uvedené šířky. Na druhém kraji opět musí býti „pulec a krajnice" (obr. čís. 1. a—b).

Takto navalené kusy nyní plavec „olizuje", t. j. oseká suky, aby dřevo bylo hladké a v předu na vožději dole ovšem hranu „p o d-s e k á" čili „p o č e 1 í je". To činí proto, aby při plavbě krajem nebo sukem neuvázl o kámen aneb o práh ve vratech na jezu. Když toto jest hotovo, tehdy plavec každý kus „ušákem (obr. čís. 2. D) vy uší" == u hlavy napříč provrtá. Za tím účelem obrátí si kus iak, aby byl „na v e j p 1 a v", t. j. je-li u konce ohnutý, tedy tímto vzhůru, aby nebyl „na kopavo", neboť by mu při malé vodě snadno vázl. Silné dřevo, mající příčný průřez elliptický, dávají „na herinka" = delším průměrem kolmo k vodě.

Vždy však musí plavec hleděti dřevo vyušiti tak, aby část jeho, která k vodě přijde, byla nižší, nežli část nad vodou. Z té příčiny veden bývá příčný průvrt pod středem kusu. Prvé, nežli plavec kus uší, vyseká na onom místě, kde chce dřevo ušit, ve vzdálenosti délky plavecké