Předchozí 0073 Následující
str. 42

šitie, lebo pre umierajúceho musia mať hábky „od smrti" dávno hotové. Rozšafná gazdina od mladý chystá si háby a plachty od smrti. Nejeden vzáctný kus starobylého vyšívania išiel so svojou majiteľkou do hrobu. Dedictvo po zomrelom menuje sa aj odmrť.

Pohádky. @P@I. Moravské národní pohádky a pověsti z okolí sloupského.

I. Moravské národní pohádky a pověsti z okolí sloupského.

Ze sbírky + J. Soukopa 1) do tisku upravuje B. M. Kulda, kanovník vyšehradský, kněz jubilár.

15. O mladost-knize.

Byl král už velmi starý. Prohlídaí písma a dočetl se tam, že je kdesi na světě ml adost-kniha. Měl tři syny a poslal je do světa, aby ťé mladost-knih y hledali. Nejstarší šel na východ, prostřední na západ a nejmladší na poledne. První dva přicházeli často na města, peníze utratili a nenašli nic. Tomu nejmladšímu ale přišlo jíť pořád horami. Přišel na jednu chaloupku a v ní byla tuze stará babka. Kůži měla též starou, tvrdou jako kůru. Vítala ho jménem a příjmením, kde se tam vzal? On povídal: „Jsem poslán od svého otce, krále, hledat m lad os t-knihu." — „O té já nic nevím," pravila b a b k a, „ale počkej, dovíme se hned. Já jsem paní nad zvěří; zapísknu, svolám je a oni nám povědí, vědí-li o té knize." Zvěř sběhla se, ale nevěděla o ničem. Babka nechala si tam jelena a řekla mu: „Ty mi tohoto mládenecká zaneseš k mé sestře, ale bez ublížení." Jelen ho vzal na sebe a nesl ho daleko do hor k té sestře, která byla ještě starší.

Když jí řekl, proč přichází, pravila: „Já o tom nevím nic; ale já jsem paní nad pernactvem (nad ptactvem), a toho se zeptáme." Za-pískla, a všecko pernactvo bylo tu. Žádný pták nevěděl o mlado st-knize. Naposled přiletěla s an o ť (dračice) tak silná, že na pazouru unesla koně, a ta povídala: „Oté mlad ost-kniz e vím; je v ohnivém království, které pořád hoří, jenom od jedenácté hodiny do dvanácté přestává hořet." Babka poručila, aby sanoť zanesla mládence tam bez úrazu a poradila mu, jak by knihu našel. Na cestě měli hlad ; sanoť chytla zajíce, v tlamě ho ohnivým dechem upekla, a najedli se oba.

Když se k ohnivému království blížili, přestávalo právě hořeti-Sanoť mu povídala: „Přijdeš k domu, tam za dveřma je police, a na ní tři knihy. Ta m la d o s t-k n i h a je k poznáni že má zlaté desky. Ale ať se tam nezameškáš, sice budeš nešťastným."


1) Srv. Č. Lid, VI., 194

Předchozí   Následující