veným damaškem. Král se lekl, že to bude vojna a vzkázal jí. co žádá? Ona vzkázala: „Já nic nechci, než aby mi poslán byl ten, kdo našel mladost-knihu." Král poslal nejstaršího na koni; ale přijeda k da-mašku, vyhýbal, se mu. Princezna řekla: „Oh, to není on!" Ptala se toho syna králova, kde tu knihu našel, zmátl celý svět. Ona vzala pistolku a střelila do něho. Potom přijel druhý syn, a dělo se mu jako prvnímu. Teprv potom šli do žaláře pro třetího nejmladšího syna. Sedl na koně a jel před palác zrovna po damašku. Princezna řekla: „Tento je můj vysvoboditel." Ptala se ho, kde našel mladost-knihu. On řekl: „V ohnivém království." Ona řekla: „Ty jsi můj a já jsem tvá; pojedeme spolu do svého králoyství."

Sedlák měl syna sprosťáčka. Kamkoli přišel, všudy se mu posmívali. Syn ten řekl otci, že půjde do světa, kde ho neznají. Šel a přišel do jednoho města ke kupcovi a prosil o službu. Kupec jej přijal a zavedl ho do konírny a řekl: „Nebudeš nic jiného dělat, jenom toho koně zde spravovat. Tu máš hůl; čím více jej budeš bít, tím tě bude mít radši." Tomu koňovi říkali Hanzl. Kupec odjel do světa pro zboží, a mládeneček spravoval Hanzla. Když ho chtěl bít, řekl Hanzl: „Nebij mne; já jsem člověk, já se ti za to někdy odsloužím. Dej mi radš obroku, mám hlad. Až pán bude mět přijet, já ti povím; potom mne teprv můžeš bít, až mne zbarvíš, abys neměl od pána zle."

Kupec, když přišel, šel se dívat na koně, a vida ho zbarveného, pochválil pacholka.

Sloužil u toho pána tři léta. Když měl odcházet, řekl to Hanzlovi, a ten řekl: „Sedni na mne, pojedem spolu oba pryč." Když odjížděli, dal Hanzl pacholkovi hřebelec, že jim bude dobrý. Na cestě řekl Hanzl: „Ohlídni se, kdo za námi jede." Valila se za nimi velká voda. Hanzl řekl: „Hoď za sebe ten hřebelec." A voda se ztratila.

Přijeli na louku k studánce. Kůň řekl: „Já se tu napiju, a ty si tu uměj hlavu." Když se umyl, měl zlaté vlasy. Bědoval, jak půjde mezi lidi, že ho budou kudlit. — „Dej si na hlavu šátek," řekl kůň, „a stav sé, že máš hlavu bolavou. Včil jdi do blízkého města, do hospody a pros o službu, potřebují tam kuchaře." — „Vždyť jsem jakživ nic nevařil," řekl pacholek, „a ty mne tam posýláš." — „Neboj se nic," řekl kůň, „já tě naučím. Když budeš mít uvařené jídlo, dejchni do něho." Přišel do hospody a dostal službu. Měli tam ještě staréh.0 kuchaře. Lehl si na noc na ohnisko, aby nezaspal. Káno přišel starý kuchař, domníval se, že mladík už vaří; on ale ještě spal. Zbudil ho, a za malou chvíli bylo snídaní hotovo. D e j c h 1 do něho a bylo velmi chutné. Hosté co snídali, nemohli ho dost vynachválit. Chtěli toho kuchaře vidět, on ale nechtěl se ukázat, že má hlavu bolavou. Nechali mu tam hrst dukátů, on ale je dal starému kuchaři. Byl tam tři léta kuchařem.