vištích, a přece ve sbírkách pověr mysliveckých velikou úlohu mají třísky ze šibenice,. prsty nebo provaz z oběšence atď. Zkrátka staré recepty věrně a doslovně jsou opisovány beze všech změn. Vane tedy z mysliveckých pověrečných obyčejů, skrytě dochovaných do XIX. věku tradicí, duch středověkých názorů, středověkých praktik, přežitek kultury středověké'. Vedle toho však jsou také četné návody těchto mysliveckých sbírek vypočítány na lehkověrnost lidí pověrčivých, nezkušených. Postup, jak se získá moc čarovná, je vymyšlen složitě, z věcí nejrozmanitějších, nesnadno přístupných. Jako cikánská kouzla na ošálení lidu lehkověrného, tak i tuto čarodějné návody myslivecké, roznášené a draze asi prodávané od mysliveckých „facírů", jsou bezpodstatné smyšlenky vychytralých šibalů, kteří v návodech zosnovali přepodivné čarování, chtíce pověrčivé myslivce i pytláky obalamutiti.

7. Popelková A., IVa besedě, Pohádky, v Poličce, 1897. Sběratelce vyprávěla většinu těchto pohádek stařenka Marie Jeřábkova. Obsah: 1. Denice. 2. Chytrá princezna. 3. Tři vrchy. 4. Ženich se šedivou hlavou a zelenou bradou. 5. Třínohý koníček. 6 Divná trojice. 7. Hloupý Honza. 8. Dvanáct bratří. 9. Honza s rampouchem. 10. Král pasák. 11. Princezna myška. 12. Mlynářova Xanynka. 13. Král, který se na jednu tvář smál a na druhou plakal. 14. Divný chlupatý. 15. černá paní. 16. Jozífkova tanejstra. 17. Paleček. 18. Anežka, li). O Honzíčkovi a čarodějném koníčku. 20. Štědrý večer. 21. Helenka. 22. Bohyně vody." 23. Pídimužíci. 24. Krásná Blaženka a lidojedi. 25. Chytrý tambor. 26. Svatá spokojenost. 27. Smutná princezna a veselý princ. 28. O hloupém Honzovi. 29. O Martinovi. 30. Jak chtěla muže otrávit a pověsila kolíbku. 31. Tři sestry a loupeživý rytíř. 32. O loupežnících. 33. O vůdci loupežníků. 34. Jak se Honza učil bát. 35. O zlých duchách. 36. O duchu mlynáře. Sbírka pěkná, jen škoda, že nejsou tak věrně a doslova zachovány všecky jazykové zvláštnosti, jako po této stránce činí to prof. Ign. Hošek, zapisuje pohádky přesně podle vyprávěčů (viz jeho posavadní příspěvky v Českém Lidu).

8. Z lidu pro lid, Slavnostní památník 251etého trvání Komen-

ského, Matice pro zařizování a vydržování českých škol pro Dolní Rakousy ve Vídni, 1872—1897. Uspořádal Jos. V 1 u k a, v Holešově, nákladem vlastním. Z obsahu pěkně uspořádaného tohoto spisu příležitostného týká se českého Lidu: Prof. J. K1 v a n a, Za krojem slovenským v D o 1. Rakousích (s vyobrazením obojku starého z Ranšpurku z Musea Náprstko-vých v Praze). Prof. Klvaňa líčí svoje zkušenosti (str. 44.): „Tak tedy kroje jsem nenašel, ale krásných krojových vyšívaných zbytků mnoho. Jsou do dnes okrasou tné sbírky. Nejzajímavější pocházejí z Přílep, nejvíce jich bylo v Ranšpurku: obojky, šátky-, koutné plachty, krajky (fiele), zavijačky a j v. Všechno má ráz týž jako včci lanžhotské " — Marie Jiřinová, O důležitosti národního vyšívání ve škole. Rozhorlená spisovatelka uděluje tu pe-prnou lekci těm, kdož posud neporozuměli významu národního vyšívání při vyučování ve škole ženským pracím. Stanovisko naše v této věci bylo v českém Lidu s dostatek již objasněno od pí. Renáty Tyršové a od redaktora Českého Lidu. Z článků našich mohla spisovatelka značně těžiti při výkladu svém. — Mirko K 1 i s u r i č, O li r-vatskom narodnom pjesništvu. (o chorvatských písních národních) — Ignát Libíček, Z po tulek (t. j. po Slovensku).

10. Wystawa emogranczua w Pradze ezeskiej nazývá se důkladný referát (pokrač. III.) Br. Grabowského ve Wiste (red. Dr. J. Karíowicz), War-