und sehen lassen, welche sie künftig zur Ehe haben werden." — 4 Adami a. Lebenwaldt, Tractätl von des Teufels List und Betrug in Verführung der Me.nchen zur Zauberei. Saltzburg, 1682, ö. 8, str. 20: „Am Tag des heil. Andreae oder Johannis thun die mannsichtigen Weibsbilder vor der Sonnenaufgang die Stuben auskehren und so zie zurück sehen, erscheint ihnen ihr Liehester oder Bräutigamb." — 5. An-hörn, Magiologia, vydání Basilejské 1074, 136: „Andere treiben an Mattheis oder Andreas Nacht viel Gaukel- und Affenspiel mit Gürtlen, Schuen, Aschen, Besen, Messern, Schabziegeren oder grünen Käsen und andere Dingen, hierdurch im Traum zu erfahren oder durch würkliche Erscheinung zu sehen, was sie für Heurath bekommen werden." — 6. Er. Franci sei Höllischer Próteus, Leipzig, 1732, 808—809: „Mit dieser schädlichen Thorheit beflecken sich auch viel mannsichtige Dirnen, welche zu erkündigen, wer ihr Liebster und Heirath werden solle, auf Anleitung alter abergläubischer und wol gar zau-brischer Vetteln, bei gewissen heiligen Zeiten, gemeinlich aber in der Nacht vor dem S. Andreas- oder hochheiligen Christ-Fest an einem Kreutzwege oder vor dem Küchenheerd sich nidersetzen, alsdann entweder zum heil. Andrea die abergläubische Frage thun, oder sonst andre besondre Worte sprechen und also auf die Erscheinung des vermeinten Bräutigams warten." — 7. Praeto-rius, Alectryomantia, Lipsiae, 1680, str. 55: „Spectat lmc quasi quod non-nuli conficiimt 24 schedulas in nocte S. Andreae, quibus alphabetim inscri-bunt singulis singulas literas, illasque probe miscent, calceo induunt et tunc pulvinari in lecto supponunt insuperque dormiunt, mane autem brachium exten-dunt et edueunt aliquot schedulas. líarum literae, ut putant, referunt initiales literas nominis amicae futurae." Důkladné zprávy o podobných obyčejích a věštbách na sv. Ondřeje podává O. Colson. Wallonia, Recueil do littérature orale, croyances et usages traditioneis, 1896, IV. č. 4. str. 51-53. Srv. též Revue des fraditions populaires (red. P. S é b i 11 o t), Paris IV. 132, 303, X. 15; Andre'asabend, Mitteilung"en der Schlesischen Gesellschaft für Volkskunde

(red. F. Vogt und O. J i r i c z e k)r Breslau II. 57—59, IV. 1897, c. 3 str. 47—48. — — Z dokladů staročeských přidávám ke zprávám ve Staroč. výr. obyčejích (1. c.) mravokárnou úvahu A 1 b r. C h a n o v s k é h o z Dlouhé Vsi,-Správa křesťanská s krátkým výkladem podstatnějších věcí, které každému křesťanu věděti hodně a náležitě přísluší, v Praze 1678, str. 26—27 (srv. Z í b r t, Albrecht Chanovský z Dlouhé Vsi a Jan Jeník rytíř z Bratříc o výročních obyčejích, pověrách a slavnostech staročeských, v Praze, nákl. Král. spol. nauk, 1895, str. 3; Slovenské Pohl'ady, 1897, str. 438, 439): „Že pak mnozí k tomu dni chodí v noci na posluchy a osudy, na rozličná místa i jiné bezbožnosti té doby konají, mají o tom věděti,, že takové pověry ještě z pohanstva pozůstalé jsou zapověděna prvním Božím přikázáním: Nebudeš míti Bohův jiných etc. Neb poněvadž Luciper s anjely svými toho sobě dovésti nemohl, aby mu se lide' klaněli, aby tak byl podobný nejvyššímu, a že v křesťanství nesmí zjevně uvésti modlářství, tedy aspoň tajně anebo skrze kouzla a čáry, anebo skrze pověry toho dovésti se vynasnažuje. K torna též věděti sluší, že mnozí všeteční a zoufalí lidé s ďáblem mají smlouvu patrnou a zjevnou, když toho a _ ono učiní aneb promluví, takový a takový účinek že následovati bude. Jiní pak, ačkoli té smlouvy s ním samým neučinili, však od jiných souce vynaučeni, v té smlouvě stojí, takových slov užívajíc a skutky takový konajíc. A ti obojí velice hřeší, spouštějíc se Pána Boha a utíkajíc se k ďábelským losům a nálezům, i věříce, že ďábel jim budoucí věci pravdivě vyjeví. Mnozí ač ze hry a žertu to činí, však i v tom jiným pohoršení dávají, a pomalu k těm hříčkám víru přikládají." — Ullmann, Altmähren, Olmütz, 1762, II. 502: „An. der Vigilie Andreae des heiligen Apostels, wo in einem Haus mehrere unverheira-thete Weibspersonen wohnen, so bringt eine jede ein Stuck von ihrem Brod ab, merket ihres wohl auf, darauf legen sie sammentlich ihre wohl gemerkte Stücke auf eine Schaufel, und reichen sie einem Hund hin. Hat der Hund das z. E von der Catharina auf die Schaufel hingelegte Stuck Brod, vor allen andern Stücken zum ersten angebissen, so wird.