Předchozí 0159 Následující
str. 104

Pokusy o přirozený výklad pověr československých na sklonku XVIII. věku.

@PP@Doplněk Grohmannovy sbírky pověr z Čech a z Moravy. Podává Dr. Čeněk Zíbrt.1)
Doplněk Grohmannovy sbírky pověr z Čech a z Moravy. Podává@A@Dr. Čeněk Zíbrt.1)

Ve druhé polovici věku XVIII. a na začátku nynějšího století děly se pokusy ozářiti temno pověrečných bludů, v nichž lid tenkráte z míry tápal, paprsky vědy a náboženství. Zejména poznatků, jichž dospělo badání přírodozpytné, bylo užíváno k zaplašení pověrečných představ přirozeným, srozumitelným výkladem. Tam, kde přírodozpytné výtěžky spočívaly na základě podstatném, nezvratném, podařilo se leckde vymýtiti staré předsudky a pověry. Kde však učenci tehdejší sami nedohledali se pravého jádra pravdy při badání o zjevech přírodních, tam přidružovala se ku posavadní lidové pověře pověra nová, horší, pověra učená, která pak tiskem byla šířena mezi čtenářstvem a více uškodila než prospěla2). Celkem seznáváme čtyři způsoby, jimiž brojili odpůrci pověry proti starým předsudkům a obyčejům pověrečným. Předně doporučovali pravou důkladnou znalost náboženství křesťanského. Kdo pevně věří v Boha, ne-oddá se blouznivým domněnkám, že snad živý tvor nebo neživý předmět může mu přinésti dobro nebo zlo nebo snad buditi strach před domnělým zkázonosným účinem. Je vůbec holá nemožnost, aby ten, kdo má víru, jest v nitru svém přesvědčen o pravdách víry křesťanské, uvěřil v moc pověrečných bludů.

Za druhé dlužno znáti důkladně a správně přírodu, t. j. vesmír se všemi tvory, se všemi zjevy, znáti jejich vlastnosti, jejich síly a vzájemné styky, vzájemné působení. Nejde tu o všestrannou učenost přírodovědeckou. I prostý člověk, rolník, může se obeznámiti s nejdůležitějšími poznatky zákonů přírodních, pokud jich potřebuje k výkladu přírodních zjevů, jež denně vídá ve svém hospodářství a jež člověk pověrečný klamně, nepřirozeně objasňuje.

Vědomosti tyto prý rozeženou u bojácných strachy před věcmi zcela přirozenými, které nejsou nijak strašlivé a škodlivé. Vědomosti přírodovědecké poučí o slávě a velebnosti všemohoucího Stvořitele. Většina pověr jen vyvěrá z neznalosti přírody a vzájemné souvislosti jednotlivých zjevů přírodních. Znalost přírody rozšíří všude světlo a zaplaší mlhy pověreč-nosti s předmětů, objasněných přirozeným výkladem od přírodozpytce.


1) Ukázky z této práce přednesl podepsaný ve schůzi Král. české společnosti
nauk v Praze, 1897, v červenci. 2) Viz Das Buch vom Aberglauben, Leipzig, vyd. často (mám vydání z r. 1791);
Darstellungen aus dem Gebiete des Aberglaubens, G-rätz, vyd. často (mám
vydání z r. 1801).

Předchozí   Následující