str. 105
Za třetí dlužno při přirozeném výkladu pověr pfesvědčiti se hned a na místě co nejzevrubněji o pravé příčině zjevu zdánlivě podivného, nadpřirozeného, obestřeného rouškou představ pověrečných. Kdo sám neví si rady, ať se pozeptá učenějších a zkušenějších. Přesvědčí se pak, že se nic na světě neděje báječným způsobem, všecko přirozeně podle přírodních zákonů.
Za čtvrté potřeba prý chladným rozumem zkoušeti jádro pověrečných rozprávek. Tak rozliší se skrovninké zrno pravdy od spousty plev pověrečných názorů. Tak vysvitne často nastrojený klam ziskuchtivosti a šibalství lidského.
Rozšířena byla zejména kniha Heidenreichova3), která po stránce vylíčené objasňovala psychologicky vznik pověry a odstrašovala přirozeným tímto objasněním před pověrčivostí.
Na Moravě brojil také v této asi době proti pověře Karel z Eckarts-hausenu, dokazoval přirozený vznik jednotlivých zjevů, jež potom z neznalosti pravé příčiny dávají vznik vybájeným dohadům pověrečným. Spisovatel tento vydal několik spisů podobných.4)
Podobné pokusy děly se také u nás. Byly vydány, jak hned poznáme, tři samostatné spisy proti pověrečnosti, na Moravě, na Slovensku a v Cechách. Spisů těchto jsem si povšimnul, když jsem rozebíral prameny známé a svého druhu posud u nás jediné sbírky pověr českých od Grohmanna 5), kterážto sbírka pro novější spolupracovníky stále je hlavním zdrojem, ať již citovaným nebo také bez citace vykořisťovaným. Znaje literaturu německou proti pověře s pokusy o přirozený výklad zjevů pověrečných na sklonku věku XVIII. a na začátku věku XIX., s pokusy podporovanými od tehdejšího rozkvětu věd přírodních, hledal jsem, zdali
3) Psychologische Entwickelung des Aberglaubens und der damit verknüpften Schwärmerei, Leipzig, 1798. O postupu poučuje obsah: I. Ueber die Natur des Aberglaubens und seine verschiedenen Arten. Theoretischer Aberglaube, logischer Aberglaube, praktischer Aberglaube. II. Ueber die Ursachen und Triebfedern des Aberglaubens. Ueber die aus dem Aberglauben entstehende Schwärmerei. III. Bemerkungen über die vorzüglichsten Arteil des theoretischen und praktischen Aberglaubens. Í. Ueber die vorzüglichsten Arten, des theoretischen Aberglaubens. A. Aberglaube durch Täuschung der Sinne und Phantasie. 1. Aberglaube durch Täuschungen der äusseren Sinne. A. Aberglaube, veranlasst durch den Gesichtsinn. B. Aberglaube, veranlasst durch den Gehörsinn. C. Aberglaube durch den Sinn des Gefühls. D. Aberglaube, veranlasst durch den Geruchsinn. II. Aberglauben durch Täuschungen der Phantasie. B. Aberglaube durch Verirrungen des Verstandes. 0. Aberglaube durch Verirrungen der Urtheilskraťt. D. Aberglaube durch Verirrungen der theoretischen Vernunft (metaphysischer Aberglaube) 2. Vom praktischen Aberglauben. Anhang: Von Zusätzen, Anmerkungen und Ueber-setzungen der angeführten wichtigeren Stellen in fremden Sprachen.
5) Aufschlüsse zur Magie aus geprüften Erfahrungen, München, 1788; Mystische Nächte oder Schlüssel zu den Geheimnissen des Wunderbaren, Ein Nachtrag zu den Aufschlüssen über Magie, Brunn, i 792 (v bibliothece Františkova Muzea v Brně).
6) Aberglauben und Gebräuche aus Böhmen und Mähren, I. Prag —Leipzig, 1864.
