Předchozí 0162 Následující
str. 107

lovy, skrz Josefa Losertha, faktor a, 1792, Prodává se m 6 kr.“ Str. (8), 79 7).

Plným jménem podepsal se překladatel v předmluvě k „svým milým vlastencům moravským stavu sedlskýho" — totiž „ J o z e f V r a t i s 1 a \v panoš z Monse", tedy spisovatel známý svými historickými spisy; ') Monse pochvaluje v této předmluvě, že mu srdce plesá, jak lid v neděli a ve svátek místo hospody a jiné škodlivé zahálky pilně čítává. Stěžovali prý si mnozí, že tolik vtipu a umění nemají, ahy se uvarovali pověr hludných. Monse ujal se těchto stesků, a zatím, „dokud prý některý buďto z našich krajanů, anebo pánů cechů v Praze něco lepšího nevydá," přeložil z německé knížky „pána z Eckarthausen" některé kusy, aby lid poznal šibalství a ošemetnost, jaké dějí se od podvodníků na vrub po-věríivosti .lidu nezkušeného. Podobných „kunštů" je prý také na naší milé Moravě tolik, žě by jich jeden ani na fasuůky nenabral.

Stanovisko, s něhož se Monse dívá na výklad pověr, shrnuje asi takto: „Pověra jest chybné a bludné mínění, které v tom záleží, když sprostný člověk nějakej skutek, aneb oučinek takovej příčině připisuje, která tenž. oučinek podle svého přirození nikoliv spůsobiti nemohla. Kdo to chce poznati, ten musí vědět, jakej spolek se mezi příčinou a jejím oučinkem vynachází, zdaliž ta příčina podle svého přirození takovou moc a sílu má, aby ten oučinek způsobila . . . Znáti společnost, kterou přirozené příčiny a oučinkové mezi sebou mají, jest arci těžké a hluboké umění, kterému my fyzika říkáme, ale však proto předce žádný čarodějnictví, aneb zázrak není, protože v přirozených mocech, které rozličné tvory v sobě mají, a učení lidé skoumají, záleží. Co buďto přirození, nebo Pán Bůh skrze zjevené nařízení, aneb církev svatá k jistýmu cíli a vyznamenávání neustanovila, to nemůže žádnýho jinšího oučinku míti, než k čemu to bud od přirození nebo od Boha, aneb od církve ustanoveno jest."

Monse podává příklad se svěcenou vodou. Užívá se jí při obřadech sv. křtu. Kdo chce svěcenou vodou napájeti dobytek, aby jej uzdravil, aby stloustl, nebo koně umývá, aby jich nikdo neuřkl, užívá svěcené vody pověrečně k účelům od církve neustanoveným. Podobně tápá po pověrkách, kdo vytrhne bolavý zub a vstrčí do skuliny dřevěného kříže, aby ho . pak zuby nebolely.

Proto Monse doporučuje všeobecně, jakmile se objeví nějaká pověra, aby se věc směle a řádně ohledala, že potom každý pozná, že to byla věc přirozená, přirozeně přistrojená a vysvětlitelná.


7) Za laskavé zapůjčení této vzácné již knížky vzdávám díky sL správě studijní bibliotheky v Olomouci a p. prof. Vine. Praskovi.
1) Viz zajímavou studii o tomto spisovateli öd V. Praská, Časopis vlasten. muzejního spolku olomuckého, 1897, č. 53, str. 3—33, tamtéž v pozn. 52 výčet životopisů Monseových. Jak působila knížka Monseova mezi lidem, svědčí list Pilařův dne 10. srpna 1792 z.Kyjova: „Knížka Tvoje v řeči moravské vydaná „Odkryté tajnosti" tak velice se líbí v okolí kyjovském, zvláště panu děkanu milotickému, velikému milovníku knih, že několik výtisků té knížky žádá..."

Předchozí   Následující