str. 109
Další stati: Strašidlo; Správa o kopání poldadu; Kunšt někoho zamrznouti aneb fest8) udělati; Modlitby k sv. Koruně; Strašlivý příklad k vejstraze.9)
O uřknutí a kouzlení rozhovořil se Monse ve zvláštní stati. Ukazuje šalbu a bezpodstatnost jeho. Uřknutí a kouzlení pochází z pohanstva." Starý baby a tak nazvaný čarodějnice, které někdy známost jedovatých bylin měli, vykopávali je v jistejch časech a hodinách, užívajíce při tom jakejchsi kouzedlnickejch slov. Škodili s tím mnohejrn lidem a sílu, která v tej jedovatině vězela, připisovali tomu svýmu žehnání a kouzlení. Známo jest obzvláštně, že ty baby čarodějné více s jedem a otravninou zacházely a s líbezným hladěním, chlácholením a nadchnutím malým dětem nemoci způsobovaly; příčina ale toho byly všeli-aké z jedovatých koření vařené masti, s kterejma malé dítky mazaly. A co ještě škodlivějšího bylo, bylo to domnění, že jedno uřknutí s jiným naproti uřknutím se hojiti mělo; místo toho, že měli příčinu nemoci rozumně vyhledávat, braly svý outočiště k divnejm slovům a žehnáním, psaly takové nerozumitedlné slova a žehnání na cedulky, které nemocným, jenž lékařské pomoci potřebovali, k pohlknutí dávaly; i taky tenž' způsob hojení od pohanů pochází; neboť povědomo jest, že uhlí z oltářního ohništěte boha Apollona třely a jej ženám ku porodu pracujícím dávaly; nosívaly při sobě taky agnustka zemí z chrámu bohyně Cybele naplněné. Prodávaly se též cedulky boha Pierouna a pásy bohyně Venuše. Když svatý Pavel do města Efezus přišel, obžalovali ho kramáři a handlíři, který v chrámě bohyně Diany její obrazy a agnustka pro nemocný prodávali, že on lidu ten předsudek o takových tintěrách odjímá, a to zboží jim zboží jim zbytečné dělá.
O ošemetných tulácích a driáčnících. Mezi podvodníky chytřejšího braku patří toulaví olejkáři a driáčníci, kteří s svejma všeobecnýma lékárna kouzedlnické, to jest zázračné.hojení a uzdravení pro-vozujou. Oni ukazujou sprostnýmu lidu svůj balšám a letkvář, které ty nejnebezpečnější rány hojejí, a dělají průbu na kuřatech, když jiní sídlo do hlavy vpíchnou, a balšámu do tej rány nakapají, po tomž kuře v tu chvíli zase bez ouhony běhá, a lid se tomu diví. Však ale toto celý
8) Viz Z í b r t, Myslivecké obyčeje a pověry dle šesti rukopisů staročeských (Věstník Král. české spol. nauk č. 11). V Praze 1897, úvod. Srv. Český Lid VII. č. 1. (Literatura)
9) Zajímavý výklad na str. 50—60: „Ty lékaři, kteří se sera a tam po kraji toulají, olejkáři, dryáčníei a všelijaký kejklíři zbláznili ten lid a roztrousili pověry a nesmyslnost. Mně jak živo nenapadlo, abych o jistotě těch nemoudrých historijích pochybovati měla, poněvadž je moje matka vypravovala, tetka, kmocháčková a sousedka potvrzovaly je s přísahou; já sobě myslila: Dyť pak nebudou všickni lhát, tak to předce musí být pravda, co se čte a povídá, když to tak mnoho lidí — velikejch a rozumnejch lidí — též praví a věří ... Oni se budou divit a mně sotva budou věřit, že sem já lidi znala, kteří ty pohádky o Fortunatovi, o císaři Octavianovi, o pěknej Meluzíně, o Bruncvíkovi, o Krizeldě, o Majoleně — pevně věřili a toho člověka, který by se opovážil o tom pochybovati, jako nějakého nejohavnějšího škůdce pronásledovali."
|
|
