kouzedlnický tajemství záleží jedině na kostní podstatě toho kuřete, která v hlavě tak způsobená jest, že se do prostředka sídlo bez ublížení mozku strčiti může. Ten též způsob mají jejich jedovaté líky: předně Be napijou oleje, aneb jedí čerstvý putr, pak na to k sobě vezmou nějakou částku jedu beze škody. Ta tučnost oleje neb másla odjímá jedu svou sílu,- a oni ten oučinek připisujou svým lékam. Sprostný a nerozumný lid, když takový léky kupuje, bejvá skrze to podveden k zkáze svýho zdraví a kolikráte i svého života."

V bibliothece Šafaříkově v Museu království Českého v Praze chována je další kniha zajímavá pro otázku, kterou se tato stať obírá: „Hosmlouvání učitele s několika sedláky o škodlivosti pověry při obecném lidu velmi panující. Sepsané od Pavla Michalko, při církvi Evang. Pilišské dítek učitele, s předmluvou pak a některými užitečnými přídavky Michala Institoris (Mossotzy) vydané, V Prešporku, Nákladem a literami Šimona Petra Weber, 1802", 8°. str. XXVIII, 306.

V předmluvě spisovatel poučuje „sedláky, upřímné spolu-lidi", že často sami neznají, jak ve velikém bludu váznou a jaké neštěstí blud na ně uvaluje. Doufá, že čtouce tuto knížečku, naleznou v ní mnohého neštěstí jisté příčiny. Když zavrhnou pověry, budou žíti život pokojnější, šťastnější, klidnější. Naleznou v knize také učené výklady, kteréž se jim budou zdáti nepravdivé a nepochopitelné. Spisovatel radí, aby se ne-hanbili to oznámiti panu farářovi nebo jinému učenému člověku, čemu nemohli porozuměti. Od nich že se jim dostane užitečného naučení a vysvětlení.

„Mnohá nalezneš místa, na kterých velmi sprostě některý sedlák mluví. Ale to se proto tak napsalo, aby tím lépe od sedláků rozuměno bylo." 1)

Neměním pořad a místy doslovně vypisuji, aby nebyl setřen pel, jakým je celá kniha obestřena a provanuta.

I. O mátohách, obludách nočních, strašidlech a o zemřelých lidech po světě se toulajících.

často prý se stává, že mačky (kočky), když v noci myši Topí, hřmot činívají, a když to někdo slyší, který věří, že obludy a mátohy v noci chodívají, ten se hnedky leká a věří, že je to mátoha. Někteří lidé tak jsou půvěrčivostí oslepení, že, kdyby v takový čas i tu jistou mačku viděli, předce by nevěřili, že ona v pravdě mačka jest, ale by ji za mátohu uznávali, která se na mačku obrátila.