str. 111
Podobně prý se lekají lidé pověrčiví, když spatří stín' komínu, sloupu nebo černého člověka v noci při světle měsíčním. Nechť každý k strašidle podobného druhu jde a přesvědčí se, co to vlastně jest. Často se též stává, že lidé dobrovolně jedni druhé v způsobu mátohy strašívají. Zlodějové často, aby mohli bezpečně krásti, činívají ze sebe mátohy a strašidla. Spisovatel vypravuje tu žertovný příklad, jak zloděj bral slaninu a uzené maso z komína. Náhle vpadl komínem do kuchyně a způsobil pádem veliký hřmot. Rychle vyvázl z nebezpečí. Učeřnil si tvář a ruce sazemi, přehodil slaninu přes plece a čekal. Hospodář probuzený lomozem otevřel kuchyni a spatřil v přítmí černou obludu. Ptá se: „Kdo jsi?" — „Já jsem čert (odvětil zloděj). Donesl jsem ti slaninu, chceš-li ji?" — Hospodář strachem odpověděl: „Ach — nechcem, raději jinému nes." Zloděj podle příkazu hospodářova slaninu pak odnesl.
Někdy prý zase jedni druhých nastrašiti chtějí, aby sobě z toho smích učiniti mohli; zejména činívají to lidé lehkomyslní, kteří sami nevěří v strašidla, často na smrt se bázlivci ulekají.
Příčinu lekavosti 'lidu prostého vykládá spisovatel tím, že již v dětinství často o mátohách, obludách nočních a podobných babských pletkách slýchávali. Rodičové i jiní lidé před dětmi a dětem podobné vymyšlené básně vyprávěli, jakoby sami je viděli a o skutečnosti povídaček podobných byli přesvědčeni.2)
Pověry také možná tím vysvětliti, že si člověk vykládá to, co se mu zdá ve snu, za skutečnost. Učitel poučoval při této příležitosti lid
0 původu námě si čnietví. Vesnách chodící měsíčník (měsáčný člověk) není nějaký zázračuík, a jen tam může vylézti, kde se může rukama chytiti, aneb nohama bezpečně vstoupiti a kamž i jiný bdící, kdyby se nebál, snadno by se vychápal. Pověrečný výklad, že snad měsíc k sobě přitahuje člověka, takže i po rovné zdi vzhůru může stoupati, nepodobá se pravdě. Divné věci prý o měsíci lidská pověra vypravuje. Jeden říká, že vzhůru táhne, druhý zase, že tlačí dolů. Obojí výklad je bezpodstatný. Že slunce svými teplými paprsky vzhůru táhne, je prý všem známo. Ale
1 slunce netáhle vzhůru lidí, než vodu, rosu a jinou vláhu, která potom opět skrze déšť, sníh a mlhu dolů padá. Měsíc pak je tak studený, že i když jeho paprsky skrze; palčivé sklo do jednoho bodu sebrány bývají, nijakého znamení teplosti nevydává. Ba v zimě, čím jasnější je měsíc, tím studenější bývá povětří.
Také objevují se strašidla (t. j. přestrojenci), aby poděsili osoby, jimž se někdo chce pomstiti. Jindy popuzuje závist a nenávist někoho, aby tajně sužoval šťastnějšího, bohatějšího, aby ho přivedl postrachem
2) V poznámce přidává Mich. Institoris: „Ba mnozí rodičové tak jsou nesmyslní, že nejen všelico o takovýchto nočních strašidlách svým dítkám vypravují, ale i sami jich straší, aneb jiným strašiti dopouštějí. Sem přináleží jmenovitě tak řečený noční Mikuláš, který tou noc před Mikulášem-, v šeredném pohledu a oblečení, sem i tam po domích dítky strašívá, aby dobré byli, spolu pak jim i rozličné dětinské podarování přináší. A to křesťanská vrchnost může trpěti?"
