živočichové na zemi, na př. svatojanská muška neb světlonoš. I shnilé dřevo se v noci blyští.

Proč lidé s bázní hovoří o starých, pustých staveních, hrobkách, sklepech a pod., proč vypravují, že tam zlí duchové člověka umořují, zaškrcují, vysvětluje spisovatel častými zjevy, když tam lidé z nepro-větraného, zkaženého vzduchu onemocňují i náhle se zadušují. Lid přirozeně si to neumí vyložiti a tak svádí příčinu těchto zjevů na působení oblud, strašidel, duchů.

Spisovatel vyvrací báchorky, že domnělé čarodějnice nemohou s ďáblem-duchem míti úmluv a spolků. Proč právě staré ženy (nikoli mladice) jsou vyhlašovány za čarodějnice, snaží se spisovatel takto objasniti : Mladé ženské osoby obyčejně jsou lehkomyslné, nezkušené, bujné a nerady se zaneprazdňují s nesnadnými věcmi. Nemnoho se jim důvěřuje. Ale věkem sešlá osoba, která již jest usedlá, mnoho na světě zkusila, o rozličných i neobyčejných věcech umí rozprávěti, sedí se smrštěnou tváří zamyšlená, anebo i svýma rukama hned to, hned jiné, čemu jiní nerozumějí, prpre; ráda doktoruje, při tom pak jest chlubivá, skoupá, závistivá, omrzelá, pověrčivá. Tu pak snadno lidé prostí takovouto stařenu podezřívají, že je to čarodějnice a věštice.

Že by čarodějnice domnělá mohla svým pohledem na někoho nemoc uvaliti, je bludná představa. Podobného účinu zrak lidský, oko, nemá. Nemoc dětí (říkají, že jim „přichází z očí", když člověk zvláště cizí na ně pohlédne, pochválí je a pod.) vyloží se strachem a bázní dětskou před osobou neznámou. Smělému dítěti nikdy z očí nepřichází, často svádí chůva úraz dítěte, zaviněnou chorobu na uhranutí, aby ušla výčitkám. Rovněž u dospělých často vysvětluje se utajená příčina choroby, často v zárodcích dávno v těle chované, lékařsky vysvětlitelná, bajkami o uhranutí. 1) Prostý lid, když nemůže poznati pravdivou, přirozenou příčinu jakéhokoli zjevu, usnadňuje si výklad vírou v nadpřirozenou moc čarodějnou.

V dalším pásmu řečí brojí spisovatel proti smyšlenkám, jakoby snad čarodějnice a černokněžníci mohli způsobiti dlouhotrvanlivé sucho, nebo déšť anebo roznítiti bouřky a krupobití. Člověk nemůže libovolně rozkazovati povětří a oblakům. Kdo zná přírodu, jak vzniká déšť, kroupy a bouře, přesvědčí se o jalovosti těchto pověr. Proto spisovatel objasňuje čtenářstvu zevrubně přirozený vznik uvedených zjevů podle zkušeností „fizykusů, kteří na všecko, co se na nebi, v povětří a jinde z přirození děje, pilný pozor dávají, a co z takového ustavičného pozorování poznávají, v tom i jiných lidí vyučují." Varuje při tom, aby nikdo nevěřil, co lidé vymyslili, že černokněžník v oblacích na drakovi aneb šarkanovi