nejvíce rapotávají, tehdy odtud hned následovati má, že tam nejvíce hostové aneb noviny přicházívají? — Co se pak pukáni štola, dveří aneb jiných dřevěných věcí dotyce, to se přirozeným způsobem stává a žáden příchod hostě aneb noviny nepředzvěstuje. Nebo dřevo puchne, když jest povětří vlhké, a sesýchá, aneb spolustahuje, tože povětří suché. Když tehdy na tento způsob dřevěné věci anebo napuchají, anebo se spolu stahují, tehdy obyčejně pukávají — as tím nic nepředzvěstují.

Když v uších někomu zvoní aneb zní, odtud též něco budoucího prorokují blázniví lidé. Podobně když slepice tak zpívá, jako kohout, mluveno bývá, že takový zpěv škodu aneb neštěstí hospodinovi (hospodáři) předzvěstuje. Ale vy tomu nevěřte. Taková slepice obyčejně zpívává, která je nad mír tučná, a která při tom pro nějakou příčinu vejca nemůže nést ... To jest pravda, že mnozí živočichové v takový čas, když proměny v povětří ríastávají, něco neob3rčejného dávají na sobě spatřovati. Ale toho příčina ne jinde, jen v jejich nature aneb přirození hledána býti má.

Cože sova aneb kuvík vřeštěním svým podle domnění sprostých lidí obyčejně předzvěstovává? To, že někdo v krátký čas zemře, v tom domě, na kterém aneb okolo kterého kuvík kuvíká. — Jakožeby takový pták, který sám své vlastní smrti čas a hodinu nezná, mohl znát, v který čas tento aneb jiný člověk zemříti má? A jakožeby on to chtěl předzvěstovat? Sova aneb kuvík v noci, tak jako vrabec, aneb jiný pták ve dne, kam chce, vysedne, a podle přirození svého vřeští aneb kuvíká. Odtud pak žádného člověka smrt nenásleduje . . . Zná to Bůh, že by odtud mnoho zlého na lidské pokolení vyplývalo, kdyby lidé čas a hodinu dokonání svého znali. Protož skryl On to před očima našima pro naše vlastní štěstí, a neoznamuje žádnému skrze sovy aneb co jiné, kdy, kde a jak kdo má umříti.

Tehdy ani svrček svým hlasem to neoznamuje, že v tom domě, kde se zjevuje, někdo v krátký čas zemře? — Jestli sova aneb kuvík nemůže nám to oznámiti, tím méně svrček. To všecko jest babské, bloudné a bláznivé domnění ... A jak mnoho tisíc lidu zemírá, okolo kterých před jejich smrtí žáden svrček a žádná sova aneb kuvík nebývají slyšáni. Naproti tomu někde velmi mnoho svrčků a zase někde velmi mnoho kuvíků se nachází, a předce lidé proto neumírají, že okolo nich vřeštívají.

Spisovatel uvádí příklady, jak někteří šibalové umluvivše se svými důvěrníky, klamou v sázce i jinak lehkověrný lid, tropí podivné věci se živým stříbrem (rtutí) nebo se sklennými bublinkami a pod. Kdo zná tyto věci, snadno si vysvětlí jejich účiny. Lidu nezkušenému zdá se to býti kouzlem nadpřirozeným.