V týž rozum dlužno smýšleti o kejklířích a komediantech, kteří zcela přirozeným způsobem, ale obratně, hbitě a chytře vykonávají všecky zdánlivě podivné svoje kousky a kumšty. Kdyby nám to ukazovali pomalu, postupně, jak si vedou, nezdálo by se nám to nic divného.

Nicotné jsou pověry, smyšlené snad ze šibalství, snad také na výstrahu, při krádeži. Vypravují sedláci učitelovi podrobnosti o tom: Já sem slyšel, aby ten, který chce zvědět, kdo mu něco ukradl, vzal málo země z toho místa, z kterého ta věc ukradená byla, a tu zem aby pod mlýnský kámen vysypal, že se zloděj tak dlouho musí kroutit a trápit, pokud se nevyjeví, a pokud ukradenou věc nenavrátí. Potom někteří povídají, aby nějaková perla do ohně hoděná byla, když něco skapalo, že zloděj musí oslepnout. Jiný sedlák: Ještě i to mluveno bývá, že kdyby ten, komu nětco ukradeno jest, proso na lemeši v peci před ohněm pálil, že by se zloděj po celém těle vypukati musil.

Proti tomu dokazuje a vysvětluje učitel, že se může pod kámen mlýnský vsypati co chce, a zloděje přece nenalezneme. Trápí ho snad svědomí, nikoli pověrčivé výkony s mlýnským kamenem, s perlou a pod. Všecko to jest bláznivé a neprospěšnó.

Podobné babské pletky objevují se u včelařův a holubářů. Říká se: Kdo chce, aby mu roj z včelince neuletěl, aby celý včelinec okolo takovou nitkou obtáhnul, kterou žena před křtem svého dítěte napřadla. Učitel se tomu posmívá. „Jakožeby taková nit mohla roj ve včelinci zadržet, kdyby on tam neměl kde sednut, a kdyby ven yyletět chtěl. S tím nikdo včelám nepočaří, aby neuletěly."

Podobně i ti bláznivou věc vykonávají (pokračuje učitel), kteři proto, aby jejich holuby pryč neodletěli, od žebráka palici berou, tu na dva kusy prolamují, a na kříž do holubince kladou. Hloupost a sprostnost lidská velmi mnoho bláznivých věcí navymýšlela. Podobná daremná pletka je, že prý člověk všecky mlynářovy holuby může ku svým přivábiti, když od mlýna zastavnici ukradne a do svého holubince položí. Největší šejdíři a svoditelové jsou ti, kteří se chlubívají, že znají poklady v zemi vyhledávat. Malují nezkušenému lidu skvělou budoucnost, jak prý za málo peněz jejich radou a pomocí dokopají se pokladů. Učitel dokazuje sedlákům, že by tito šejdíři (obyčejně jsou to otrhanci.potulovači, darem-níci nuzní) nejdříve sami sobě pomocí proutků a kouzelných obřadů pomohli.

Na otázku, pravda-li je to, „že poklady vyhářají anebo že se pře-sušejí," odpovídá spisovatel slovy učitelovými, že o tom často prostí lidé vypravují. „Že by z některého pokladu, který v zemi zakopán jest, přirozený oheň vycházel, to se pochopiti nemůže. Někdy ze země vycházejí takové páry a smrady, které se v noci tak blyštějí jako oheň. Ale toto ptává se obyčejně na močárných místech anebo kde v zemi smradlavé a hnilé věci se nalézají (srv. kap. I.). Že by pak takovéto v noci viditelné páry aneb jako lidé povídají, oheň, z pokladů vycházely — to neznám."

Podvodní hledači pokladů vybájili další povídačky, jimiž klamou lidi, že prý zlí duchové, čerti, hlídají v podobě černých psíků pokladů, že se poklady pod zemí z jednoho místa na druhé mohou přestěhovati.

(Pokračování.)