oko prohlédl, čistou vodou vymyl; pak utloukl jemně cukr a oko ním vyfukoval. Po té rozkousal řebíček a na oko dýchal. Když pak se oko jasnilo a lepšilo, přinesl křepelčí sádlo a mazal ním okolo oko, na spánkách či židovinách a víčka, aby se sílilo. Oko se opravdu „vyhnojilo" a on léčení prohlásil za ukončené. — Druhý druh jsou lidé léčící jen pověrou, z pravidla ženské.

7. Mimo tyto je skoro v každé vesnici člověk, obyčejně ženská, který je tak trochu učenníkem předešlých „doktorů".

1. Nejobyčejnější onemocnění je uřknuti. Je „vohlídnutej", říká se. Jak se uřkne neboli „vohlídne" ? Tím, že se někdo znenadání, buď zúmyslně, bud! bez úmyslu, „divně" na druhého podívá. Uřknutému zakalí se oči, rozbolí ho hlava, žaludek, —• všecko bolí, je mu špatně. Každý člověk neuřkae vždy, ale jsou lidé, jichž pohled je jedovatý. Ten, kdo má srostlé obočí a škaredý „kukúč", uřkne vždy, jakmile se podívá. Přišlo-li někomu tedy „tak ňák divně", musí si naplít třikrát na kotníky u pravá ruky a směrem od levé strany ku pravé obě oči vytřít, a to po třikráte opakovat. (C. Heřmanice.)

Uřknutému dítěti matka každé oko jazykem přejede a třikrát odplivne. To pomáhá ode všech neurčitých nemocí — není-li děcko nemocné, nemá také „slané" oči. (Slavnič.)

Uřknutý dobytek přejede se třikrát obrácenou čepicí, teplou, kterou si musí dotyčný mužský od předu do zadu sejmout. Ženská přejede dobytče svým spodním šatem proti srsti. (Slavuič.)

Ochranný prostředek proti uřknuti je nedivit se příliš ničemu, neboL tím přílišným divením se obyčejně bez zlého úmyslu uřkne. Proto také zejména dětem nesmí se podivovat a kdo vejde do chléva, musí na prahu odplivnouti třikráte a říci: „Pánbůh požehnej, aby vám to neuřk!" Jakmile by toho opomenul, má zlý úmysl. — Uřkne se též každý „Boží dar", ať již hotový nebo těsto. Též len se uřkne. (Slavnič.)1

2. Jiná nemoc je „polámání". „Jsem ňákej celej polámanej," vyjadřují se lidé. V tom případě třeba „napravit". Napraví se člověk sám, když si sedne, opře levý loket o pravé koleno a otáčí se zvolna na právo, až v něm „praští" a obráceně. „To to lupe," libuje si. Nebo dá se napravit. Nejlepší je dát se „natřást". „Tak mě natřes, jsem polámanej," vybízí se. Takový „marod", sepne . pevně ruce za hlavu, druhý mu skrze jeho. provleče svoje a přes svá prsa si ho přehne, nazdvihuje ho při tom od země. V takovém to „rupe". Jestli ani ,todle' nevzpomůže, musí bába namazat. Pacient svlékne se do pasu a ulehne

na, břicho rovně na zem. Obyčejně ještě před tím bába shrne kůži na hřbetě a za ni oběma rukama ho nazdvihne. Pak podle pravidel svého umění putrovým (=: čerstvým) máslem maže obnažené tělo. .(Slavnič.);.