Kdo hodně kouří, toho zuby nebolí neb aspoň boleti přestanou. Z toho důvodu baící mnohá horalka jak starý cikán; při bolestech zubů si to navykla a pak zvyk nerada odkládá. Je-li zub kotlavý, pak jsou klestě nejlepším prostředkem. Zubních lékařů bylo do nedávná po venkově všude dost. Za vytrhnutí jednoho zubu platilo se obyčejně 5 kr. Jelikož však odměna byla malá a mrzutosti, když praktičtí lékaři o podobném případu zvěděli, veliké, tedy zubní lékaři po dědinách vymizeli. Pokud to jde, pomůže si každý „drotvú" (dratví) sám. — Bolest v uších a nedoslýchavost hojí dobře „hromotřesk" (lomikámen), jenž všude v horách na hromadách kamení roste. Jeho dužnaté lupínky se mezi dvěma kameny rozmačkají, přes plátěnou hadérku prolisují a tekutina takto nabytá nakape se do ucha. Proto vídáme na střechách našich chalup hromotřesk, aby byl pokud možno hned při ruce. — Jahodník před sv. Janem Křtitelem i s kořínky nasbíraný a usušený připravuje se jako thé a hojí prsní neduhy. Také kuchyňská cibule na másle smažená a neraf. cukrem slazená prokazuje v tomto směru znamenitých služeb; nejčastěji však užívá se „halbiše" (ibis), který se v mléku uvaří. Také medu připisuje se velká hojící síla. — Do mléka nastrouhaná křída zažene ž á h u. — Proti bolení břicha užívá se česneku rozmačkaného v kapustnici (voda z kyselého zelí). — Otřásá-li zimnice, uvaří se v syrovátce kořen „lubštku" (libečku), jenž „palachu" (rákosí) podoben roste a z daleka odporně páchne. Tento lék prý každou kostí pohne, rozehřeje a důkladně vyléčí. — Dostaví-li se nechuť k jídlu neb novomódní nemoc influenca, připraví se thé z „rodní končiny" (hořkého jetele). Kdo jest „jemnějšího citu", ten si thé ocukří, jinak se pije hořké. — Proti zácpě užívá se kmínu, který se semele a do jakéhokoliv nápoje přimíchá. Také čimerka nebo „barborový koření" (reveů) účinkuje výtečně. Pro tento lék chodívali si dříve lidé k báčům (pastýřům ovcí na salaších), kteří přidávali čimerku do žinčice, což prý i té nejtvrdší „nótuře žaludek provrtalo". — Plody podražce nasbírány přede dnem sv. Jana Křtitele nakládají se do vína a užívají proti křečem a mdlobě srdečné. Protože plody „utekou do země, aniž by člověk vědě) jak", musí se před označeným dnem sbírati. — Dření v nohou neb jiných údech (hostec, o tom níže více), léčí se mastí z „blamorek" (?). Jsou to kořínky hrbolatého (varu, líbeznou vůni vydávající. Blamorky se nasbírají, oči3tí, usuší a semelou; když jest potřeba, usmaží se na čerstvém másle a touto mastí tře se chorý úd, ale vždy jedním směrem, po žilách dolů. —,Lék, česnek s kapustnici, o němž již výše zmínka učiněDa byla, podává se také tenkráte, když se zbouří hlísty (škrkavky), což se po dráždivých, zejména velmi sladkých pokrmech stává. Člověka, který má zbouřenó hlísty, lze z daleka poznati: oči mu neobyčejně blyští. — Dítky mající hlísty pod kůží (housenky) posadí se do vany s teplou vodou a potírají se zmíněnou zelnou vodou mezi lopatkami, až ostré hlavičky hlístů zpod kůže vyniknou. Tyto jsou černé a mají vzhled drobných blech. — Hlí^ovatým dítkám připraví se koupel, k níž se připraví odvar z mladých vršků jedlí a borovic a něco mravenčích