„Slovan s přírodou úzce sloučen jest, on si ji v mysli své oživuje, ona pak s ním navzájem cítí, raduje se, a trpíc hyne s ním v neštěstí. Také říše rostlin nalezla ve Slovanu pilného a důmyslného pozorovatele. V písních svých opěvuje Slovan květiny a mnohé z nich o tichém žití rostlin vypravují. Květy od pradávna byly u našeho lidu znamením zbožné radosti a lásky, pocty a vděčnosti. Naši předkové okrašlovali při slavnostech sebe i svá obydlí a chrámy věnci. Při svatbách ozdobují se nevěsty věnci a květinami a na rakve mládenců a panen kladou se věnce." „Slovem," dí Kollár: „Co jsou hvězdy na nebi, to jsou květy na zemi, ony jsou hlasatelé Boží bytosti a lásky a proto slouží nám k oslavě Boží Zvyk květinami se zdobiti není u žádných národů tak rozšířen jako u Slovanů, a též v náboženských shromážděních byly květiny a věnci důležitý. Jako u Indů přináležely květinové a růžové oběti k nejutěšenějším, tak také bylo i u Slovanů". (Viz Kollár, Slav. Boh., p. 167.)

Slované obětovali ťéž posvátným řekám a potokům kvítí. V svat-večer Sobotky a Eusalky metaly dívky do nich věnce, aby o své budoucnosti hádaly, podle toho, jak po vodě plovaly nebo-li utonuly. Šafařík (Čas. Č. Musea 1833, str. 266.—269.) vypravuje, že ruské dívky v podvečer Sobotky či Kupalnice, když se blíží půlnoc, oheň rozněcují, aby viděly na věnec, který ze sedmi kvítků jedna z nich upletla a který pak do vody vhodí. — Dívky v charvatském Přímoří a ve Vojen. Hranici kladou Vilám v oběť na kameny u jeskyň, rozličné polní kvítí, hedvábné pásky a podobné, hovoříce tiše: „Vezmi, Vilo, co je ti milo!" 1) Zvláště polní zvonečky obětovaly se oblačným mocnostem. Domnívám se, že tyto obyčeje jsou přežitky staroslovanského mythu.

Jak úzce mythus slovanský s květenou spojen byl, uvádí Kollár (Nedělní kázně a řeči II. na str. 337.) řadou jmen a názvů květin a rostlin, které naši předkové od náboženství přijímali a na květy přenášeli.

Jistě z pohanských časů máme šlépěje a důkazy toho (dí Kollár), že naši předkové květům jména svých bohů a bohyň přikládali, na př.: Morana, bohyně i květ, D ě v a n a, bohyně i květ, T a m a r a D a-mara, Kupalo a Kupalnica, Svatovít a Svantovítův kohout, Pohanina, Pohanka atd. Křesťanské pak náboženství nalézáme se všemi jeho články, osobami a přináležitostmi taktéž vyobrazené v říši květeny našeho národa.

Všudy i ve květech a rostlinách chtěli naši předkové Boha viděti a slyšeti odtud jména květův: Božour, Božedrěvina, Božítráva, Božímilost, Božeskobyl, Božskovoň; Koření Svatého Ducha. Jiné rostliny a květiny nazvali podle Krista i Svatým Křížem, Kopím a Kopíčkem, Umučením aMučenkou; jiné podle nebe, hvězd, modlení, toužení a srdce, jako: Nebeský dar, Nebe-senka, Duchovníce, Hvězdička, Slunečník, Měsíček, Modlanec, Tužební k, Srdečník, Bodlák požehnaný a tak dále.