Na svých výzkumných potoulkách sbíral jsem všude od starších pamětníků také zpráv}- z dob bývalého poddanství. Hojně takových zprav, z nejedné příčiny zajímavých, podal mi nedávno zemřelý F. Zelenka, rolník z Louk na bývalém panství malenovském. Vypravoval mi o tom nejen ústně, nýbrž doplnil všelicos i zevrubným vypsáním svých vlastních .zkušeností. Vypravování jeho není bez humoru; poznáváme z něho, jakých fortelů robotězi uměli užívati, aby na robotě sebe a zubožený dobytek svůj co nejméně namáhali dle starého přísloví, že za málo peněz málo muziky.

Osadníci loučtí dělili se na 1. sedláky (pololáníky), kteří měli polností na 64 měřic výsevku, 2. čtvrtníky po 32 měřicích, 3. pod-sedníky po 12 měřicích a 4. domkáře, kteří neměli než domek (chaloupku) se zahrádkou. Všichni byli povinni robotou jednak jetou, jednak pěší.

Robotu osadníkům nařizoval a na robotu vedle drábů dozor měl fojt, jímž ustanoven býval nejzámožnější a nejspolehlivější sedlák v osadě. Fojt chodíval každou neděli k pauu vrchnímu „na správu", kdež podával zprávu o tom, co a jak se minulý týden vykonalo, a dostával nařízení, co konati bude příští týden. Fojt sám robotou nebyl povinen a byl také osvobozen všech dávek; na zimu dostával dva sáhy tvrdého dříví, které se mu z roboty dovezlo. Dle zprávy Zelenkovy slušelo se na fojta, „aby měl trochu lepší oděv, vlasy učesané, boty načerněné, třeba z rendlíku. V řeči projevoval jakousi vzdělanost, vplítaje do ní, ,poněvadž', Jářku', ,stranivá téj věci' a pod. Hlavní pak věcí bylo, aby uměl panu vrchnímu moresně líbat ruku přijda na správu. Huba musila býti náležitě oholena, ruku pana vrchního bylo mu vzíti potichu, trochu ji nadzvihnouti, ohnouti se až k ní, roztáhnouti hubu, co by zasáhla dlaň i kus rukáva u kabátu, a nemlaskati. Který fojt to pěkné uměl, byl miláčkem pana vrchního, s nímž déle pořečnoval. Na poli pan fojt bavíval se také papírem, dělaje, jakoby naň cosi poznamenával, třebas neuměl čísti ani psáti."

Robota byla jetá a pěší (pěchárka).

Robotou jetou konaly se rozmanité práce při polním hospodářství na panství a formanky doma i přes pole, druhdy dosti daleké.

Jeté roboty konati povinni byli pololáníci a čtvrtníci; onino po dvou dnech, tito po dni téhodne celý rok. Jezditi se mělo s třemi koňmi, ale jezdívalo se obyčejně jen párem, „leda když do toho uhodilo," musili býti tři koně. I jezdívali pak „spřahou", půjčívajíce si navzájem koně.

Večer před robotou fojt obcházel celou dědinu a ťukaje na okno, kde měli robotu jetou, oznamoval: „Kdo je doma, co má jetu: zítra na robotu na Nivu orat a pětku (paterý brány) si vzít a třema konima,, dozajista!"

Z roboty jeté konaly se hlavně tyto práce poluí: