valo, chvilku co to spravovalo, postávati se nesmělo. Drábi s fojtem povolávali: „Jezděte, chlapci! Slunko už je nad západem, bude brzo večer!"

Jakmile slunko zapadlo, dráb všecky pozapisoval a pustil domů. Kteří měli dále domů, poprosili drába, by je dříve pustil, že bude tma, než dojedou domů. Dráb se obrátil zády, což znamenalo: Jeď si! Výslovně toho neřekl, protože, kdyby se přihodil nějaký písař od kanceláře, dráb by byl dostal.

Večer zase robotíři, jakoby je vyměnil; čerstvost a rychlost náramná se jich zmocnila: žádný nic nezatloukal, nic nezavazoval, všecko drželo, jak se patří. Pluh byl hned na vlákách a brány na něm, a než' by dvacet napočítal, kus panský byl jakoby ho vymetl.

2. Hnůj se vozil na úkol; počet fůr ukládal se dle toho, jak-blízko nebo daleko bylo panské pole. Kdo se ponáhlil a měl svůj úkol odvezen, nemusil čekati, až zazvoní poledne, mohl poledňovati hned; tak i odpoledne odveza své fůry mohl jeti domů. Kdo úkolu neodvozil, měl „rest". Úkoly byly dobře vypočítány, i bylo se robotíři ponáhliti, aby nezamrkl.

3. Obilí s panských kusů do stodol sváželo se také na úkol. Každý hospodář musil míti vůz „kopňák" s dlouhými a vysokými žebři-nami. Na fůru musilo se vložiti kopu hrubých snopů; byla-li cesta špatná, bylo třeba zapřáhnouti 3—4 koně.

4. Seno, otav a a suchá jetelina svážely se taktéž na úkol. Tu rádi jeli třemi, a kdo měl, i čtyřmi, protože se mu koně do sytá nažraly. Později svážely so s polí zemáky, též na úkol; na fůru vyměřeno bylo 20 měřic.

5. Zimního času vozilo se dříví do pivovaru, palírny a deputát-xúkům na úkol. Bylo-li blízko, musilo se jeti třikráte, „z dálša" dvakráte, zdaleka jednou. Pokaždé bylo naložiti tři čtvrti sáhu. Když uvízal, řeklo se, že měl zapřáhnouti tři. Proto robotíři užívali svých „fortelů", aby ani párem neuvízli. Na místě naložili tři čtvrti sáhu, ale cestou házeli polena do výtluků; než dojeli pivovaru nebo palírny, bylo dříví na voze sotva polovic. Po tom se nikdo neptal, chybí-li co, protože se neskládalo do sáhu, a odhodky na cestě z kalužin „svět" brzo uklidil. „Když měl hajný rozum", i čtvrt sáhu mohlo zůstati na místě; jeho starostí bylo ukliditi ji v čas. „A tak každý měl uznání a nechal na místě ležeti skoro celou čtvrt." Když se vrátili, všecko bylo pěkně uklizeno. I ponechávali robotíři hajnému z vděčnosti ještě více, když byl tak úslužný, zvláště k večeru, kdy měl větší a jistější chvilku. „Tak se prokazovalo dobrodiní oběma stranám." Když se vozily klády, jedna z lesa k píle malenovské odvezená počítala se za den roboty.

6. V zimě vozívalo se také kamení z lesa ke „strži" (jezu). Napřed bylo úkolem denní roboty odvézti půl sáhu kamení a pěkně složiti. Ale robotíři naučili se skládati pěkně fortelně: prázdné uprostřed sáhu. Přišel kdysi pan vrchní s myslivcem k těm sáhům; jejich psi vběhli do jednoho a pohodlně se tam proháněli. Od té doby bylo uloženo dovézti čtyři veliké fůry kamene a poshazovati neskládajíc.