str. 178
(56—57). Šlechtici změní se svíčky, určené k hostině, ve střeva plná hnoje. (Výjimkou zde motivace, protože prý zabavil chuďasovi krám.) Výklad o vzniku těchto povídek připojovati, tuším, netřeba. Mají za podklad beze vší pochyby skutečná fakta, jež vlivem obecné tradice vysvětlována působením Kýbrcoula. Podoba Rýbrcoulova v nich nikde není líčena (málokdy, vůbec jen mimochodem, připojena zpráva o jeho osobním zakročení).
2. Činy lidí vykládány působením Rýbrcoula.
D. II. (174—175). Sedlák, jménem Krebs, který si nechává říkat doktor a léčí lidi, je prý ve spojení s Rýbrcoulem. Má kořínky proti všem nemocem, chodí si prostě, chudé léčí zadarmo, ale někdy ani k šlechtici nejde, kdyby mu hory doly sliboval.r>) D. II. (118). Jeden kořenář často prý mluvívá s Rýbrcoulem, ale smí zůstati nejdéle jen do 11 hodin v horách. D. III. (32—:->3). Rýbrcoul poradí sedlákovi, jemuž kdosi krade dříví, aby do dřeva zadělal prachu, že pak zloději pec rozboří a tím jej najde. D. III. (213—214). Jiného naváděl Rýbrcoul, aby pomocí rtuti dělal stříbro. D. III. (181 — 182). Židům zas zaplatil za zboží takovými tolary, že se jim nezdařilo pak ořezat jich po kraji. D. II. (82—85). Nějaký člověk chtěl druhému napsat psaní, ale ať psal jak chtěl, vždy z toho vyšly místo nezdvořilostí komplimenty.
Ani tyto drobnosti netřeba vykládati, v nich rovněž nevystupuje Rýbrcoul skutečně. Zprávy o zjevování se Rýbrcoula tvoří svou zvláštní skupinu.
3. Rýbrcoul se zjevuje.
a) V podobách lidských. D. II. (119 — 120). Rýbrcoul se objevuje někdy jako myslivec v zeleném šatě, jindy jako pytlák s puškou, D. II. (12 —14). Šest osob vidělo v horách na rybníce jezdit Rýbrcoula na saních, ač nebylo ledu. D. III. (159—160). Koňský obchodník viděl v horách padat člověka do propasti. Nejprve vypadal jako člověk, hloub však jako kolo. D. III. (189 —194). Člověk jdoucí horami slyšel za sebou hudbu, viděl hudebníka, pak zástup (Praetorius stupňuje satyry, ba-cbanty atd.). I). II. (30—31). Rýbrcoul přidruží se cestou k mlynáři v podobě mlynáře, ale náhle mu rostou nos a rohy a uskočí pak do lesa. D. II. (126). Několik krejčí vidělo v horách člověka, jedoucího na vlku s kopím v ruce a kohoutím peřím na klobouce. D. I. (281—284).
5) I v úvodu k S. připomíná Praetorius, že ve Fettersdorfu byl krejčí Krebs, který hojil prý rány a znal cestu k zlatonosnému vrchu. Jeho syn Kryštof Krebs byl ještě živ r. 1615. Mimo to ještě jinou zajímavou zprávu v S. (891). 4 Vallonci přišli ke Krebsovi a žádali, aby je dovedl do hor, že chtějí hledati drahokamy a kořínky, pravé „Springwurzcl". Krebs je varuje, ale marně. Dojdou do hor, jeden počne kopati, náhle se však svalí a zčerná. Ostatní se pak vrátí.
|
