c) Ve věcech neživých. D. II. (197 — 198). Sedlák nese na trii vejce, sedá na kámen u cesty, kámen zmizí, sedlák upadne a vejce se rozbíjí. Za to pak najde měšec peněz. D. I. (232 — 237). Sklenář jde horami, sedne na pařez, pařez se odkutálí, sklo se rozbije. Rýbrcoul jako pocestný se přizná, že on byl tím pařezem, změní se v osla, kterého prodá sklenář s výdělkem mlynáři. Osel ve stáji žádá pak lidským hlasem pečeni, na konec zmizí. Mlynář okrádal lidi o mouku. (Konečná moralisace a vtip s pečení svědčí o umělém vypracování. Látka kombinovaná. O oslu viz též. D. III. [50—54], v oddíle 7 b.) D. II. (55 — 56). Mlatci nemohou mlátiti cepy, hádají se a perou, kdo jim to udělal, cepy jim nadávají a bijí do nich. (Sedlák se posmíval před tím Eýbrcoulovi.) D. III. (162—164). Čeledín najde v horách pás, obepne si ho, pás ho škrtí, ať ho zahazuje, jak chce, vždy se vrací. (Před tím jiného o pás obelstil.) D. II. (79—80). Ve válce třicetileté komisař vojenský vynutí na lidech mnoho peněz, cestou v měšci mu cosi stále kutí a chrastí, až hrůzou jat ho zahodí a Rýbrcoul ho donese lidem zpět. D. II. (183—188). Posel dráždil v hostinci Rýbrcoula, za to když vezme pak kopí a jde dále, stále mu sklouzá, tak že padá, je mu těžké, že je sotva nese. Na konec je zahodí, brzy však zase najde. S. (415). Povozník si koulí od koláře domů kolo, opře je o strom, usne. Dále však kolo se nedá vést, běhá jako posedlé, zaběhne až do bažiny, povozník přes ně do bažiny upadne, kolo zmizí. D. III. (151 —153). V Cechách uspořádali střílení k dřevěnému ptáku, déšť slavnost přeruší, Rýbrcoul změní se v toho ptáka, nachytá do sebe všechny šípy a pak uletí.

Vznik lidských podob Rýbrcoula je samozřejmý. Fakta a trochu fantasie, lesním tichem, nočními stíny a ozvěnou vyplašené, stačí vyvolati kdykoliv některou z uvedených představ. Není ani tu třeba tudíž nějakého výkladu z přejaté tradice. Jednokolový kočár atd. je výrobek příliš umělý, než aby bylo potřebí výkladu. Podoby zvířecí samy od sebe ukazují svůj přirozený původ. V povídkách o Rýbrcoulovi, jak jeví se ve věcech neživých, jest znáti — v prvých ~ vliv umělých moralisu-jících povídek, v nichž pod vlivem morálky vznikají povídky přímo násilně vyrobené (o sklenáři). Za to povídky o kopí a o kole, tak zřejmě ukazují, jak hrdinové jejich byli zpiti, že jiného výkladu netřeba. Povídkou poslední zachována asi nějaká, tehdy již nejasná tradice historická o nějaké místní události. Praetorius sám připomíná, že je vypravována starcem. Skupina následující je dějem již značně stupňována.

(Pokračování.)