slovesa však užívá se u obojího materiálu, dnes u kamene ještě častěji než u dříví.12)

často musilo se dřevo štípat čili klát. Toto slovo bylo patrně druhdy všeobecné. Nasvědčují tomu moravské dialekty i jiné slovanské jazyky, hlavně ruské kolotb, z čehož na Podhalu říká se kiot, klotek,13) na východní Moravě klát, na Valašsku klať znamená dosud štípat na stojačce.14)

Kmeny stromů takto otesané sluly potom různě, obyčejně trám, slovo totožné s německým tram dříve dram a stejnokmenné s latinským trabs,15) ke kterýmžto slovům náleží kmenem asi i slovo strom, takže význam slova tohoto vyvíjel se asi podobně, jako v jiných slovanských jazycích slova dřevo. Břevno je tvar též starý, jak ukazuje jméno Břevnov a vyškytá se po všechny časy až na naši dobu,16) a to mimo pravopisné změny nezměněně, na rozdíl od polského bierwiono, jež vyvinovalo se dále přes bierzwiono v bierzino.

Nejrozšířenější slovo tohoto významu jest kláda. Miklosich odvozuje je od německého kal dinga. Znamená prvotně asi strom vydlabaný, dosud znamená slovo to někde úl včelní,17) neb aspoň kmen osekaný. Že koloda a kláda jsou totožné formou i významem, je, rozumí se, jisto. Zajímavo je zde bulharské slovo kladenec 18) ve smyslu ruského kolodec, jež svým tvarem se blíží tak českému kláda. Znamená slovo to tedy vůbec asi otesaný strom, otesaný trám. Lužičtina a z části i polština ztratily domácí tyto názvy. V Lužici užívá se výhradně slova bola z německého Bohle,19) podobně jako v Polsku balk, balka, belka vytlačily většinou názvy domácí.

Zajímavo jest slovo prkno. Dnes je u nás tak rozšířeno, že zřídka se vyskytne jiné toho smyslu. Avšak po celé Moravě mimo Dačicko vládne slovo deska.20) Geografický poměr názvů těch není starý, ještě v předešlém století nebyl takto ustálen.21) Rozdíl mezi názvy těmi jest již v 14. století a snad dříve. Prkno slově latinsky asser, deska tabula, proto zčeštěného slova tabule užívá se v témž smyslu