a s krojem svou řeč. Vysvětlíme-li tedy cestou přirozenou, proč neodložili kroje a řeči, vysvětlíme tím také tajemství, proč se neponěmčili.

Neodložili svého kroje proto, že přirozená povaha lidu hrvátského pohoz ten naprosto vylučuje. Jestič Hrvát ven a ven kon-servativec. Houževnatě drží se starého, nepřeje novotám. Co se mu osvědčilo dohrým, vhodným a prospěšným, toho drží se zuby nehty. K novému jest vždy nedůvěřivým; přichvaluje si staré, na novém vidí samé chyby a nedostatky. Nic mu však není vhodnějším a prospěšnějším, nic také nesrostlo s bytostí jeho tak těsně, jako jeho kroj a řeč, — proto jich do dneška se nespustil.

Při nich drží ho také jeho zaměstnání. Živí se zemědělstvím a chovem dobytka. Jest upoután na svůj grunt: „hižu, lapte, vinograde, blago",3) při nich ztráví celý svůj život. „Hiža s lapti" 4) a „erikva" 5) ukájejí všechny jeho potřeby. Aby se uživil, nemusí do světa, nepodléhá jeho vlivům, nemusí se mu přizpůsobovati ani šatem, ani řečí — zůstává tedy při svých. Kde dobývání chleba vezdejšího pudí Hrváta do světa, tam namnoze chytá se kroje světového a němčiny. Musí-li na př. „Hrva-tica" 6) do služby mezi Němce, dělá tam příležitost zloděje na jejím kroji. Dá si časem ušiti něco „po njemčku",7) jak říká, třeba „jubku", podruhé zase sukni, koupí si na jarmarku tmavý „facuov",8) pak zase n'öco jiného, na př. střevíce, má již tři, čtyři kusy oděvu „německé", «hodí v nich, byť i jen ve všední den, ale navyká jim — odrůstá zatím svým dosavadním šatům hrvátským. Dostane od paní darem nějaký kus oděvu na svátek, to ji vábí, aby si přikoupila k němu druhý, třetí a — Němka z ní hotova. Arci jsou to případy ojedinělé, ale naskýtají se přece!

Hrvát ani nemůže se zříci svého kroje, nedá mu to krása oděvu toho. Co krásné, líbí se, a co se líbí, nezahazuje se, ale drží. A kroj jeho krásný jest. Dojmy živých jeho barev jímají již malé dítko, a největší radostí blýskají mu oči, když poprvé vidí sebe sama v „čedlenih hlačih," 9) v růžovém, kolkolem zelenými, hustě nabíranými a těsně k sobě přiléhajícími pentlemi na tři, čtyři prsty široko vroubeném, modrými a žlutými pentlemi vkusně kolem krku, na prsou i zádech pokládaném „lajblu", podobném naší vestě, v bílé, „čedleno" 10) vyšité košili s malým, pestře opleteným kloboučkem na hlavě a čižmami na nohou, ozdobenými hedvábným, „čedlenim" třapcem. Té krásy ani svléci nechce, a „máji"11) začasté nastává těžký úkol vymluviti mu, by si tu krásu nechal jen na svátek. Jak těší se na něj, až zase bude moci v ní „pojit v erikvu".12) V kráse té přichází k poznání svého „já", oděv ten zveličuje mu úsobu, srůstá s vnitrem jeho, jaký div, že přilne k němu celou duší, a co tak od malička si zalíbil, toho nemůže již postrádati. „Nemore veé biti Ive bez toga, brez čega ni' htiv biti Ivac.13)