cuje je jako část původní vsi; ustupuje do pozadí a zdá se býti pouhým barákem s nepatrnou zahrádkou; snad je v pozdější době vestavěno da původní široké cesty, jak se to dosti často po všech dalo. K tomuto-jádru přibývaly průběhem času chalupy ostatní, avšak již bez určitého plánu; většina jich stojí na severní straně centra, některé též na jižní. Postupný tento vzrůst viděti i z dat statistických; tak Schaller tu uvádí r. 1788 čísel 16, Sommer r. 1834 již 19 a dle sčítání z r. 1890 je jich 21. Nové Vápensko zůstalo však pouhou k politické a katastrální obci hronětické připojenou osadou.

Nejdříve vysmívá se učitel pověrečnému názoru, jakoby v pondělek oračku začínati nebylo dobře. Pokud se týče orání, není rozdílu mezi pondělkem a jiným dnem. Světíme toliko neděli, v ostatní dny,, když nepřekáží déšť a jiné proměny, může se jakákoliv práce zahájiti.

Další výklady týkají se pověr o měsíci. V poznámce podotýká Michal Institoris: „Obzvláště plň měsíce, toto jest nejvážnější a nejmilejší modla půvěrčivých hospodářů, které se více nežli Bohu klanějí,, a hotovi jsou radněj tři svaté neděle, jako jeden plň měsíce zanedbati."

Lidé věří a povídají, že není dobře, když měsíc schází, aneb „od-budá", rozsívati a sázeti semena, z kterého roste užitek nad zemí (na, př. žito, ječmen a jiné obilí, kapusta, mák atd.). Jiné věci, které přinášejí užitek v zemi (jako řepa, petržel, brambory), nemají prý býti sázeny a rozsívány v ten čas, když měsíc roste. Učitel dokazuje, že je zcela lhostejné, v kterou čtvrt měsíce jakékoli semeno se sází nebo seje. Vykládá přirozený původ čtvrtí měsíčních. Není tedy potřeba při pracích hospodářských pozorovati dny (pondělky a pátky) ani měsíční čtvrti.

Pověry tyto udržují a rozšiřují mezi lidem skladatelé kalendářů. Lid si vykládá dále z kalendářů pověrečně beze všeho rozumného důvodu také dvanáct znamení nebeských a řídí svoje práce podle nich, vy-světluje jejich jména symbolická podle svého rozumu, podle svých představ, na př. o rybách, o raku a pod.1)