aby mělo líbezný hlas. Do kolébky kladou klíče, aby dobře spávalo a iioplakávalo. Bibli aneb jinou svatou knihu anebo otcovu košili, aby k dítěti čarodějnice nepřišla, aneb aby jich něco neukradlo. Učitel odbývá všecky tyto pověry, že to jsou věci bláznivé.

Povídají, když ženě, jdoucí na úvod, přichází v ústrety člověk mužského pohlaví, že bude míti příště chlapečka. Potká-li ji žena, bude míti dcerušku. Učitel se posmívá, že je to pletka, že jsou toho jiné přirozené příčiny.

Mnozí lidé až do sedmého roku neodstřihují dítěti vlasy, z obavy, že by mu tím rozum ukrátili. Lidský rozum nepřebývá ve vlasech.

Sedmý syn některých rodičů podle domnění prostého lidu býyá šťastný při sázení stromů a při hojení nemocí. — Bývá ovšem (poznamenal učitel), má-li k tomu potřebnou známost a způsobnost, ale ne proto, že je sedmý syn rodičů svých.

Někteří lidé narozené dítě proto na levý bok neukládají ležet, aby, když doroste, nebylo „krcho“, aby neužívalo levé ruky místo pravé. Mnozí lidé se domnívají, že dítě nebude jídat taková jídla, z kterých o krtinách někdo z jeho kmotrův a kmotřiček nic nejedl. Protož nechť všichni z každého jídla, jež se o krtinách klade na stůl, kolik tolik okusí. Někteří rodičové první teplé jídlo, kterým dítě krmí, dýcháním nepřechlazují, aby dítě bez opaření svých úst na potomní čas i nej-horoucnější jídlo mohlo užívati. Všechno to vyhlašuje učitel za daremné pletky.

Někde ženy, které provázejí nevěstu k oddavkám, za ten čas, pokud nevěsta při oltáři stojí, sedají na její místo, aby nezachladlo, Jinače že by i láska v manželství tak zastydnouti musila. Učitel podotýká, že láska nebo neláska manželská mají jinde svůj základ.

Povídá se též, že novomanželé mají spolu na jedenkrát a jedním krokem při oddavkách přistupovati k oltáři, jinače že ten musí zemříti za krátký čas, kdo prve k oltáři přistupuje. Také radívají ženichovi, aby vpustil do čižem několik penízků, že bude pak v manželství vždycky peněžný. Podle domnění obecného lidu novomanželé mají spolu jísti z jednoho talíře, aby se vespolek milovali, a mají, když měsíc plný jest, se oddávati, aby byli šťastní. To vše vyhlašuje učitel za babské básně a pletky, kterých si rozumný člověk nevšímá.

Obyčejně kladou lidé do rakve k mrtvému, co jemu bylo nejmilejší v životě, na př. jeho dýmku, jestli rád kouřil, aby po smrti nepřicházel. Učitel se tomu směje. Na podobné věci oblíbené musila by býti veliká truhla. K mrtvole opilcově musil by býti položen aspoň jeden soudek vína nebo jiného nápoje.

Mluvívá lid, že nemá člověk v hrobě pokoje, který všecko nesplnil, co ve svém životě zaslíbil. — Mrtvola nic necítí a nic neví ani o pokoji ani o nepokoji.

Někteří lidé aby se zbavili blech a štěnic (ploštic), dávají některé do truhly k mrtvole, aby s ní byly pochovány. Učitel přiznává, že se