Jeduouc nalezla člověčí zub, ten vzala a do svého roucha zašila k tomu cíli, aby bolení zubů nikdy neměla. A když jejím dítkám první zuby vypadovaly, ona takové pohltla, též proto, aby dítky nemívaly, bolení zubů.

Když se někdy na klínec poranila, tehdy ten klinec do slaniny aneb sádla vstrčila, že by poraněné tělo nezapuchlo. (Sedlák: To byla v pravdě bláznivá žena. Však takovým způsobem klinec chtěla hojit, a ne svou ránu?)

Když náthu ztratit chtěla, hledala příležitost, aby byla mohla svůj nos do cizího ručníka vysakat, a tak tomu, komu ručník přináležel, náthu odevzdat. Když svině prvníkrát na pole vyháněla (a to v středu činila), musila řemen z nohavic pod práh chléva položit, aby ho překročily, a aby proto do domu z pole natrefily. Když se z domu někam vybírala, musila pravou nohou nejprv práh překročit, aby šťastná byla; a jestli v takový čas nětcO zapomenula, nesměla se navrátit, ale musil to jiný za ní z domu vynést, jinače by ji neštěstí bylo potkalo.

Krávu svou bila žebráckou palicí, aby nekopala a aby mléko pustila. Když se někomu kýchlo při jejím mluvení, obyčejně říkávala: Ať jo pravda. A komu se někdy rannějšího času kýchlo, tomu předzvěstovala, že dostane dar aneb zkusí nětco nového. Tomu ale neštěstí předpovídala, komu se při obuvání čižem kýchlo.

Když ocet zadělávala, ač neměla příčinu, předce se hněvat musila, aby ocet ostrý byl. A octovný džbán nikdy na stůl nekladla, ani darmo octa nikomu nedala. Nebo se obávala, že se proto ocet zahubit musí.

Lenové aneb konopné semeno držela v dlouhém vreci, zvláště když se rozsívat mělo, aby dlouhý len a dlouhé konopě narostly. Jako též pro touto příčinu na den Očišťování Marie tancovávala.

Při tomto všem mnohé věci, obzvláště pak příjemnou aneb nepříjemnou chvíli často bláznivým lidem předzvěstovávala. Tak na př. praví-vala: Jaký čas na Medarda, takový bude v žatvě; a jestli na den Medarda aneb Jana Krstitele prší, tehdy že za tím ustavičně 40 dní musí pršet, a že bude mnoho ořechů. Dále, jestli ta noc, v kterou památku Narození Krista Pána sobě připomínáme, jasná jest, pravila, že bude drahota. Potom, jestli na Urbana prší, že bude hojnost vína; jestli na den Zvěstování Marie pěkný čas, že bude dobrý rok.

Když porozuměla, že v některém domě mnoho ploštic aneb blech se nalézá, hned radila to, aby tři ploštice anebo tři blechy spolu s jedným penízkem, do škatulky zapravené, aneb do plátenca uvázané, a tak na křížné cesty zanesené byly, že takovým způsobem všecky ty blechy a ploštice k tomu se přestěhovat budou, kdo tou škatulku anebo to plátence zdvihne.

Takovému, který měl zimnicu, radila to, aby se v Zelený čtvrtek postil, že jistotně přestane. Tomu, který se na novou hospodu přestěhovat chtěl, radila, aby tó činil ne v středu, aneb v pátek, ale v jiný den, a to v takový, když měsíc roste, jinače, že jeho hospodářství odrostat bude. Potomně, aby do nové hospody nejprve psa, anebo mačku