svou vhodil. Nebo podle jejího domnění, kdyby sám člověk nejprv doň vkročil, musil by v krátký čas umříti. Naposledy aby do takové hospody nejprv metla, sol a chléb byli přineseni.

Služebným děvkám, jestli u pánů svých přivyknut chtějí, radila to, aby hned, když do domu, v kterém sloužit chtějí, přijdou, do peci popatřily, a aby v první neděli do kostela nešly. Potom aby ve středu a v pátek do služby nepřicházely, jinače že by se jim nešťastně vodilo.

Vandrovníkům z domu vycházejícím radila, aby se zpátkem na svou vlast neohlídali. Nebo kdyby to učiniti, nemohli by v cizině přivyknout.

Furmanům radila, aby v biči vpletený hadový jazyk měli, jestli chtějí, aby jejich koně mnoho síly měli. Potom, aby své koně s takovou handrou utírali, kterou z oběšeného člověka šat dostali, jestli chtějí, aby byly pěkné a tučné.

Pannám radila, aby ve Veliký pátek za sebou izbu zametali; anebo na den Ondřeje olovo topili, že jim budoucí jejich manžel ukázán bude.

Krčmářkám aneb šenkýřkám radila, aby, když sud načínají, nej-prvnější holbu některé panně aneb mladé ženě z něho odměřovaly, že se jim pivo aneb víno rychle mine.

Když se jednouc na jistého člověka byla velmi nahněvala, nejprv vyhledala klinec z truhly mrtvého, a ten do šlépěje toho svého nepřítele zabila, s tou nadějí, že musí okulhavět, ale na štěstí, nic zlého se mu nestalo. Když se jí v tomto nepoštěstilo, vyhledala .... tohože svého nepřítele, a takové v ohni pálila s tím domněním, že se skrze to po-pálit musí. — — — — Ale ona při tom nedošla cíle. Ale poslouchejte dále, co dělala. Vzala málo země z takového místa, na které ten její nepřítel stúpil, zakroutila a zavázala takovou do jistého plátenka, a s tím do komína oběsila, aby se udila, za to maje, že ten její nepřítel pomalu vyschne a v krátký čas v mnohém trápení zemříti musí . . . Potomně zakopala pod práh tohože nepřítele svého nejprve žábu, potom ještěrku, aby, když takové překročí, do těžké nemoci upadl. Ale i s tím nic nevykonala. Naposledy, když okolo statku tohože svého nepřítele nětco maklovala, a tento ji v maštali své jako zloděje v noci polapil, a rychtářovi do ruk dal, dostala 25 korbáčů.

Často též pravila, že když ženy šaty chtějí prát, mají všickni v domě veselí být, aby se šaty dobře vypraly, a aby pěkný čas byl. Potom, kdo hoře hřbetem z postele povstává, že se bude přes den ' hněvat. Kdo chce, aby mu z očí nepřišlo, že má chléb a sůl při sobě nosit. Kdo na opak košelu oblečenou má, že tomu z očí nezaškodí. Kdo chce smělé dítky mít, že jim má hned po pokrstění meč do ruky dát. Kdo palec oběšeného člověka při sobě nosí, že ten může bezpečně kradnut. Nebo že ho žáden nevidí, kdo čtyrlistnou ďatelinu při sobě nosí, že bývá štěstlivý.

Dále pravila, že takové dítě nebývá pěkné postavy, kterému se před šestima rokmi věku jeho, košela aneb jiná šata, když měla šitá být, odměřila; že dítky nemají pod stůl lézti, jinače že nebudou dobře