nehledě k tomu, že jména vsí náležejí k nejstarším, i půdorys jejich ukazuje na ráz starých vsí slovanských, archeologické nálezy v Sove-nicích ukazují na osídlení prastaré. Spíše zdá se, že jsou to kusy zabraného zboží někdy vévodů charvatských. Ale i kdyby v končinách těch býval les, nelze prokázati totéž o zboží ostatním.8)

Všechny ty vsi byly darovány od rodu Markvarticů, kteří založili kláštery v Hradišti, Dube i Ml. Boleslavi ve 12. a 13. století. O soukromých darech nemáme jistoty, které byly povahy. Než i kdybychom i tu v pravdě věřili, že bylo před 13. stol. lesem, co ve 14. stol, zbožím klášterním, pak les by pokrýval i největší díl země, kterou mapa Lippertova ponechává volnou. Zatím jsou tu osady nepopiratelně staré, čehož svědectvím předhistorická opevnění na Hradišti, Mužském, Hradci, archeologické nálezy na Svijanech, v Loukově, v Kurovodicích, Penčíně, Čtveříně, Přepeřích, Núdvojovicích a j.

Mimo to vedle latifundií eírkevních a panských lze konstatovati ve 14. a 15. stol. více než 40 samostatných statečků vládyckých (Všelibice, Přibisla-vice,Palohlavy, Chocnějovice, Letařovice,Vlastibořice,Nudvojovice,Litkovice, Hošťkovice atd.9), položených dílem na kraji, dílem ostrovovitě uprostřed komplexů duchovních a velkostatků. Snad nemýlíme se, máme-li tyto drobné statečky za zbytky rodových držav staroslovanských. Jména pak, ukazující významem svým na les, nacházíme jen na obvodu církevních zboží, uvnitř jich je velmi poskrovnu a řídce.

Také okresy železnobrodský, lomnický, semilský, vysocký a jilemnický z mapy Lippertovy úplně mizí. A přece pouhá topografická nomenklatura svědčí, že nelze všech osad zhola vymýtiti. Bylo území char-vatské větší než Lippe rt připouští.

2. Mám za to, že nelze klásti Charváty ještě v 10. stol. za Krkonoše do Slezska, nýbrž že severní hranici činily jim Krkonoše, jakž dosud se psalo.

Ovšem archeologie zná stejný typ hrobů před Krkouoši i za horami, ale identitu dobře vysvětlíme, víme-li, že Charváti dříve obývali ve Slezsku a odtud přešli do Čech. Zajisté nedokazuje výzkum archeologický, že slezské i české hroby pocházejí z 10. stol., o dřívější dobu se nám nejedná. Proto výklad „alfcera" = š druhé strany Krkonoš je asi málo odůvodněn.

Právě tak, jako je přirozená hráz mezi Jablonském a Pšovskem, trčí Krkonoše mezi Pojizeřím a Slezskem v ohromnou zeď, zarostlou lesem s obou stran daleko. Ve Šlezích, za lesy podhorskými, na kolik hodin cesty širými nemáme osad. Ze Slez do Čech není přechodu, leda průsmykem novosvětským a trutnovským. I je pravdě nepodobno, by s obou boků vysočiny tak širé, obrovské, pusté obýval kmen jediný; i když po-