str. 214

jdeme jen po stopách genia Palackého.' Ovšem na dotvrzenou třeba podrobného studia místního, zejména v končině na jih Jičína, kde všechny jistější známky mizí a bezpečnost z ruky se vymyká.22)

(Pokračování.)

Karla Havlíčka studie o formě české lidové písně.

Podává Dr. Ladislav Quis.

Česká lidová píseň jest tak bohatá tvary a tak v nich rozmanitá, jako ta příroda, z níž se zrodila. Ovšem, že se tvary tyto v ní — právě jako v přírodě hlati nerostů — vyskytují nevybroušené, často jen zhruba naznačené, někdy posunuté nebo jinými tvary prostoupené či obklíčené. Povrchní pozorovatel, laik, vidí tu jen nepravidelnost, nelad — a přece pociťuje zálibu; ale znalec poznává a sleduje určité zákony, jež tu působí a čím dále bádá tím větší jeho obdiv.

Naše lidová píseň nalezla sice hojné sběratele, mezi nimi tři naše čelné básníky: Kollára, Čelakovského, Erbena — ona nalezla též hojné a pilné vykladače svých poetických krás, svého slova, svého obsahu, svého stáří a původu, ale studium jejích tvarů, její zevnější formy zůstalo až do poslední doby, až do nejnovějších, dosud jen z části uveřejněných výborných prací Dra. O. Hostinského takořka ladem.

A přece jest forma lidové písně základem formy poesie umělé; neboť rná-li tato býti svórázuou — a to přece nejpřednější podmínka světové ceny každé, a tedy i české poesie — musí bráti ze

v Cechách sotva se lišila svými řády pohřebními, aby každé' mělo svůj význačný ráz. Shodují-li se kultury ve hrobech pojizerských a hradeckých, je shoda dojista důvodem příbuznosti, přece však ne ještě identity kmenové'. Ovšem věc je možná, byť i nikoli nutná; naše rozhraní je te'ž jen hypothe-tickým, takže zůstává otázka přece jen otevřenou.
22) U Lipperta, 1. c, u Jirečka ve Slov. právě 11. 8, pak v Pam. arch. II. 270 pokládá se na sever Jičína župa železnická ke hradišti u dnešního města Železnice. Na to jediný doklad je v JReg. I. 272, kde asi r. 1181 čéč ze Železnice postupuje klášteru plasskému vsi Vlčkov, Býkov a Újezd, který dostal od knížete. Fridricha za spásu duše, a za peníze, obdržené od mnichův. Za ty peníze opatřil si dvorec Zedlesco (-^ Sedlecko). Je při-rozeno, že Železnice tato štotožněna byla s dnešní, poněvadž jiné osady tohoto jme'na dnes v Čechách není. Býkov, dnes dvůr, leží u Obory blíž Plzně, poloha Vlčkova jest neznáma, lze však domnívati se, že nebyla příliš odlehlá zboží klášternímu. Uvažme pak polohu Železnice v severních Cechách a polohu Plas na západě — jaká tu vzdálenost. Kde bylo Sedlecko ? — patrně blíže Železnice. Ale u Jičína vsi té nikde není. Hrad železnický slul r. 1343 Isenbergem (Hrady V. 199), tedy snad dnešní Eisenberg, slul dříve Železnicí. Hrad Eisenberk leží v Žatecku u Mostu, v krajině pomezního hvozdu, jež dobře se tedy hodila knížeti za výsluhu. Blíže Eisenberka spatřujeme obě vesnice, Sedlec i Újezd. Spíše tedy možno vykládati místa v listině naší do končiny mostské.