a Pavla se nalézá; juž jest porouchané a od poutníků okrájené . . V Arnavi (Arnau, t. j. Hostinném) v Královéhradecku se také dva kosti obrů, bývalých obyvatelů nalézají. Též v B u d y n i pod radnicí obrovo kolení jabko se ukazuje lidu.

Pálení čarodějnic. Před 1. májem večer pálejí se pometla či košťata ometená na horách neb polích, na křižovatkách. Jest starý obyčej v cechách i na Hoře Kutné, ale jistý p. c. k. aktuár J. soudní dva zámečnické tovaryše lapil, neposluš. nechal je pokárati vězením. Po vyšetření výstupku pobouření chasy mladé, kteráž se strhla na Kutné Hoře, že z Čáslavi krajský s vojskem a z Labské Tejnice setnina husarů musela na pomoc Kutnohorským vojínům a sousedům na pomoc přijíti, aby to upokojiti mohli, a dle novin Bohemie dne 3. června 1861 str. 1229 podřezal si břitvou hrdlo. Pan Hlavatý pokojil lid velmi opatrně s představenstvem veškerým, takže žádná vražda se nestala.

Obyčeje, hry, slavnosti 1861 na L i t n i, v Skuhrově, Hodině, Hati, Draholčici, Nesvačilech, v Bělči, Vseradicích atd. ve veškerém oudolí pod Brdy (horami) na Berounsku. Proto je zde podotýkám, nebo jsem je podal r. 1815, že se srovnávají s ostatními po veškerých Čechách s malými varianty.

Před hrou počítají se děti: Sekeřičko, sekej kola, pojedeme do Tábora, z Tábora do Benátek, koupíme tam pár telátek, jedno lisy, druhé kusý, třetí sotva ocas nosí. Dáme je do kuchyně, mezi dobré hospodyně. Hospodář, medvědář, a ty kluku, jdi od nás. — Jiná formula počítání: Ein, zwei, traje, pojď do ráje, co tam budu dělati? Zlato, stříbro lámati. Komu ho budu dávati ? Šafářovic tetce (var. dcerce), na ty zlaté věnce. Věnec leží pod máji, namazaný olejem. Šturmujou, bubnujou, holej kosti ven. — Jinak: Stojí hruška v širém poli, kdo je taškář, ten se bojí. Já jsem taškář, nebojím se. Mám šavličku, postavím se. Trubte, hrajte na housličky (var. tydly, fidly) ven. — Jinak: Jeden, dva, tři, my jsme bratří, který jeto mezi_ námi, co nadrobil do té slámy. Ten, ten, ten, vyhoďme ho oknem ven. — Jinak: Ein, zwei, traje, flky, panna, ráje. Co's, Karlíčku, co's dělal, že's košilku umazal? Honili mne dva kluci červenýma praporci a ten jeden bubeník, hodil kočku přes rybník. Na housličky štidliličky, na bubínek tum (var. bum). —' Jinak: Stála jáhla u potoka, říkali jí klíč, než se matka otočila, jáhla byla pryč.

Hry zde panují rozličné mezi dětmi školními v Podbrdském údolí 1861: Na barvy. Hrajou hoši a holky. Jedna holka neb hoch chodí a rozdává potajmu barvy . . .

Hra na žida (pohana). Žid nám umřel pod lavicí, nedáme mu hrana zvonit, dokud se nebude za námi honit okolo školy pro drobet soli (kousek, trochu), okolo ulice pro drobet krupice, okolo rynku pro kus perníku. Žide, vstávej nahoru, máš tu mísu tvarohu." — Hrob žida na Březinské cestě k Hrubé Běli nad studánkou v lese Židovská hromada slově. Jdoucí pocestní hodí naň kámen, klacek neb ratolest.

Pochoz po mládce na velkonoce. Hody, hody, do pro-vody, dejte červené vejce. Nedáte-li červený, dejte pěkný bílý, slepička