devčica vyslečená (v rukávcícli a kordule), kordula bílá hatlasová s malýma kvítečkama s jedná pantlú červenú — všecko po sprostě enom bylo! U ní knoflíky olověný, kolečko v sobě měly bílý porculánový s červeným kvítkem. Rukávce se širokýma rukávama! Žlutej misikornovej obršlák (obojek) — to byly krajky od Gránů kupený a v šefráně nabarvený. Aji kvítí zme trhávaly v úlehlách takový žlutý a tož to zme uvařily a ty krajky v tem obarvily. Ty rantály (ozdoba hlavy) bývaly inačí, nebyly ty pantle pokládaný dokolečka. Na tem rantáli otočený pramínky vlasů zme ze špendlíků vypíchaly — žlutý, světlý a dovíjaký. Dovíjaký tulipány a to bylo všecko vidět! A ty uvazůvky na krátko po lokti se přivázaly do tyla. Šnuptych v ruce a čižmy! Sukně ne bílý, od spodu bár jakú — namočila ju v knedlovej vodě, dala na otýpku hodně na slunečko, aby trčela, ná potom ju oblíkla tak napiglovanú.

2. Dyž ide děvčica v Kobylu do póla, lebo na tovarych (výdělek), tož obyčejně v kanafasce. Ženy nosíjú věc tiščenky, lebo Vrbeckej kanafas. Pěkně k takovej bílej kanafasce světlu zástěrku, rúžovú marýnku (živůtek), patysovej kukuč (šátek na hlavu) a je děvčica, až radosť se na ňu podívat Z daleka poznať na tovarychu Kobylanky, tak se pěkně bělajú. Inde ani tak neumíjú pěkně oprať na sebe!

3. Dyž tak idú stařenka k tej kozičce: chlíveček je nízunkej, drcnu hneď hlavú o podlahu. Tož by bylo pěknýho šatka škoda. To už oni si takovej tento kukuč zadrdolíjú a možú vlézt do koplína k slípečkám a kde chcú. Ale nech se ti páni v Praze z tého šátečka nesmějů! (Stařenka posílala takový uvázaný — zadrdolený — šátek na Národopisnou výstavu do Prahy.) Co možú stařenka dělať za skoky? Nemožú se parádiť jak nejaká mladica! Majú z jedného póla, co odstúpili tej starší céři, 15 rýnských a od mladší céry 26 rýnských a tú kozičku. Esce že tá ich živí. U dobrých lidí se zehrejú a tož tak se míňajú.

4. To už není ani tín těch rukávec, co zme my starý nosívaly. Pěkně náramky černým lebo žlutým hedbávem zme mívaly vystepovaný a veliký rukávy. Potom nesly menší rukávy a včil už enom rukávečky jako u košel.

5. Jak se chlapík oženil, hneď zdělal pantlu z klobúka a odmotal několik šmuků (housenek). Kerej nedržel na parádu, nechal si tři, para-dýsta nechal si třeba šest! Tri šmuky nosil ale do 50 roků, potom dva, a tak ti staří, tuze chudobní lidí bár enom jeden bavlnenej šmuk za dva krejcary.

6. To sú taky ten Bukovskej — vykládá stařenka o fotografii predložené — nemlich v těch šatech jak na tem prvním poltografí. Majú kožený gatě žlutý a čižmy a mužáckej klobúk, ale s dvúma lebo třema šmukama. Svobodnej by měl těch šmukú až na samulililinkú střechu a esce pantlu, štrose a kosířky (péra). A ke koženkám modrý pančochy. Ale taky už to zapovrhujú — najvěc cajkoví gatě lebo štofový e súkenný. Koženice měl pěkně na tři roky aj dýl a týtok — štvery gatě do roka