a jeli k rodičům; sestry jí záviděly, ona však je bohatě obdarovala a za urozené mládence provdala.

Stručnější jest pohádka moravská (Kulda I. 33. 148—151). Kupec měl tři dcery; dvě starší se jen strojily, nejmladší hleděla si své práce v domácnosti. Když kupec šel na trh, ptal se jí, co jí má přinésti. Prosila o tři bílé růže. Otec, jak přišel na trh, těm dvěma dcerkám koupil zas drahé šaty, pro tu třetí neviděl nikde těch bílých růží. Potom šel vedle jednoho zámku, a to byl zaklnutý zámek, a tam viděl v zahradě bílé růže. Ale byl tam u té růže veliký škaredý pes, a ten nic neříkal, až on ty milé růže utrhl. Jak jich utrhl, pověděl ten pes: „Komu ty růže trháš?" Otec pravil, že dcerce svojí. Pes řekl: „Za ty růže musíš tu dcerku sem dovésť, sic by bylo s tebou i s dcerkou zle!" Zůstal přes noc v zámku, kdež vše bylo proň připraveno, a ráno dostal od toho psa mnoho peněz. Když přišel domů, vypravoval, co se mu přihodilo. Chtěl sám do zámku se vrátit, ale nejmladší dcera toho nepřipustila. Starší sestry se jí smály a přály jí to; stavěly se, jakoby plakaly, ale byly by si musely oči namazat cibulí. Otec vzal dcerku a šli tam do toho zámku. Když tam přišli, byla pro dvě osoby večeře nachystána i lůžka ustlána. Otec tam s ní byl dva dni a třetí den šel pryč. Stříbra a zlata dostal od psíka zase moc. Dcerka tam zůstala sama, jídlo a pití měla vždycky přihotovené, a v celém zámku nebylo žádného jen ona a ten psík. Chodil dvakrát za den ji těšit. Když tam trvala celý rok, prosila psíka, aby ji propustil k otci, neboť se jí po něm velice stýskalo. Dal jí na 14 dní dovolení býti u otce; jak těch 14 dní přijde a ona se nevrátí, že bude zle s ní i s tím psíkem. Když vše doma vyprávěla, ty sestry nedobré jí chtěly udělať zle, chtěly ji zadržeť, aby se jí zle vedlo; zdržely ji den, ale již více nemohly; již ji to tam táhlo — jenom již jíť. Když domů přišla, to zvíře leželo u jejího lůžka a bylo neživé. Ona žalostně naříkala a plakala: „Bože můj, co jsem to udělala, že jsem se tam ten den zameškala!" Pořád stála a plakala a to zvíře pořád hladila, Když je potom tak na té zemi zdvíhala, kůže s něho pěkně se svlekla, a z toho psíka zůstal pěkný princ. Povstal na nohy a povídal: „Má nejmilejší, tys mi pomohla a včil budeš má. Já jsem byl zaklnutý i to město. Včil jsme všickni osvobozeni a ty budeš královnou až do smrti." V pohádce moravské u Mikšíčka (Nár. báchorky moravské a slezské str. 214—220) nalézáme na konci zajímavou podrobnost, které v jiných pohádkách není. Z počátku vypravuje se o bohatém kupci, který měl tři dcery. Jel na trh, starší dcery chtěly krásné šaty, perly a klenoty drahé, nejmladší červenou růži. V opuštěném zámku našel v zahradě růže, jednu utrhl, v tom škaredý, huňatý medvěd přiběhl a přinutil ho, aby v zámku zůstal. Po několika dnech medvěd ho chtěl propustiti, když přijde do zámku dcera, pro kterou růži utrhl. Otec svolil a pro dívku poslal. Otec odešel. Za čtrnáct dní dívka chtěla jet domů za otcem a sestrami; slíbila, že zase přijede. Doma se jí sestry vysmívaly, proto brzy odjela. Medvěd radostně ji vítal. Svěřil jí, že jen polibkem panny dosud nelíbané může býti ze zakletí vysvobozen. Ona ho